Mefistofelle

One, two, Freddy's comming for you... Wes Craven dal vznik nové legendární postavě, Freddymu Kruegerovi. Tentokrát zabiják nenahání teenagery po lesích ani po ulici, ale v jejich snech. A zdá se, že nikdo uniknout nemůže, protože spát přeci někdy musí každý... Tenhle horor nepochybně patří mezi to lepší, co bylo v osmdesátých letech natočeno. Má úžasnou atmosféru, velmi charismatického záporáka a dočkáme se i důmyslných brutalit. Heather Langenkamp v roli pronásledované dívky Nancy svou roli zvládá víc než obstojně a tak zbývá jenom říci, že Noční můra v Elm Street si oprávněně zaslouží svou pozici jakožto jednoho z nejlepších hororů.

Konečně trochu povedenější díl. Tommy, který už dávno není ten zamlklý stydlín z blázince, přichází spálit Jasonovo tělo, aby ve svém životě nabyl konečně jistoty a duševního klidu. Jenže Murphyho zákony tomu nechtěly a co se pokazit mohlo, to se taky pokazilo... Jason se vrátil a tentokrát je pěkně naštvaný. Příběhově je na tom šestý díl rozhodně lépe než ty předchozí, s vcelku sympatických hereckým obsazením také neudělali tvůrci chybu a co se týče Jasonova řádění, dočkáme se pár velmi vychytaných brutalit a akčnějšího děje. Nechybí pár docela vtipných scének, které naštěstí v nejmenším nanarušují ty správnou béčkovou atmosféru. Závěr je pak docela bomba, Jason totiž svou shnilou kůži nedá zadarmo:). Jako samostatný film to sice není kdovíjak ohromující a světoborné, ale jako součást série mi to udělalo nemalou radost.

Na můj vkus opravdu slabé. V první chvíli to vypadá na duchařinu ze současnosti, ale vzápětí se to změní na příběh z minulosti domu, který ovšem postrádá jak originalitu, tak spád. Snad druhý díl můj dojem trošku vylepší.

Bože, na tohle bych se radši ani nepamatovala. Já doteď nechápu, jak dokázali natočit a vyprodukovat tolik dílů, kde se pořád děje jedno a to samé...

Pro tento film jsou typické tři věci - výborná hudba a texty, temná atmosféra a černý humor. Burton opět vsadil na svého herce č. 1, Johnnyho Deppa, a opět nezklamal. Zdá se, že spojení těch dvou je prakticky vždy zárukou kvality a ani po tolika filmech to nezačalo nudit. Sweeney Todd je brutální muzikál odehrávající se v patřičně temném prostředí. Hlavní hrdina je zde vlastně tak trochu v roli mstitele s trochu brutálnějšími metodami pro prosazování spravedlnosti. Vydatně mu pomáhá žena, pro kterou je zisk důležitější než to, že ze svých zákazníků dělá kanibaly, a kterou výborně ztvárnila Helena Bonham Carter. Tomuhle filmu jde vytknout jen místy až přehnaná teatrálnost, jinak nad nic.

Seriál z dílen CN staví na situacích, které spolu prožívají tři děcka, každé úplně jiné. Jeden je tak trochu otravný hamoun, druhý uťápnutý chytrolín a třetí je sice silný, ale poněkud přitroublý. Vše se odehrává na menším městě a vtipnými historkami to jen srší.

Cartoon Network jsme jako děcka měli puštěný prakticky pořád a jedna z nejtypičtějších vzpomínek mého dětství jsou seriály, které se zde vysílaly. Courage the Cowardly Dog je jeden z těch, které si pamatuji nejvíc. A vzhledem k tomu, že už jako děcko jsem zbožňovala hororové věci, udělal na mě dojem. Ta kombinace černého humoru s trochou toho strašení je prostě pecka:).

Nejlepší kingovka převedená na plátno. Kombinace Stanley Kubrick a Jack Nicholson se ukázala jako ten nejlepší nápad. Film má opravdu neuvěřitelnou atmosféru, výborné herecké výkony - Jack Nicholson perlí jako nikdy předtím - a některé scény (krev valící se z výtahu, holčičky na chodbě, scéna s vanou,...) jsou jedny z těch nejlepších hororových scén, jaké můžete v rámci tohoto žánru vidět. Prostředí obrovského hotelu, který má rodina celý pro sebe, vás nenechá ani na chvilku v klidu a pořád budete očekávat co se stane v nejbližším okamžiku. Ani na maličký okamžik jsem se nenudila. Tohle je jeden z těch filmů, které musíte vidět než umřete...

Úchylné filmy, které mají problém s tím, že je někde nechtějí promítat, mě vždycky lákají a tak jsem se na Antikrista docela těšila. Po shlédnutí ale nechápu ty důvody, proč byl film označován za jedno z nejbrutálnějších děl. To, co je zde totiž skutečně brutální, jsou psychické pochody a proměny hlavních postav, fyzické násilí je zde vyjádřeno jenom jako prostředek k vysvětlení těchto psychických stavů. Jako první bych ovšem zmínila naprosto úžasný, emotivní a takřka geniálně natočený prolog, který vám doslova vyrazí dech a výborně vás naladí na depresivní pokračování filmu. Nešťastní rodiče se snaží najít útěchu v lesní chatě, ale místo toho se dočkají postupně narůstajícího šílenství protkaného znepokojovými hororovými scénami. Závěr je přitom skoro tak geniální jako prolog. Lars von Trier opět ukazuje svůj talent, bravo.

Martine Weiszi, cos to proved? Zatímco první díl od Ajy baví od začátku do konce, má tu správnou atmosféru, násilí je zde efektní a chování postav vás nenutí obracet oči v sloup, zde se dočkáte opaku. Tentokrát se setkáváme s vojáky, od kterých by se dalo očekávat, že si v nastalé situaci poradí lépe než průměrná americká rodinka, ale bohužel si jaksi zapomněli mozky někde na základně a zmutovaným santusákům nabíhají do pastí takřka sami. Opravdu, někdy jsem to jejich chování vážně nechápala. Atmoséfra už taky není co bývala a násilí je až úděsně prvoplánovité, takže vás z něj v nejmenším nemrazí. Jako pozitivum jde brát snad jedině to, že se tam celou dobu něco děje, což mě zachránilo od té největší nudy.