ALchemik

Pěkná prohlídka americké krajiny, ale jinak nic...Bylo to jakési vlažné...

"Hliídka 8-předám" ."Ano?-a kde?-Jedeme tam, pak zavolám"...Tohle a sychravé počasí mi utkvělo z celého filmu asi nejvíc. A Catherine Deneuve zase zůstala sama. I když...

Příjemné překvapení byl výkon Gérarda Depardieu, který byl jakožto impulzívní kriminálník ve své kůži. Hodně si mně tím získal na svou stranu a nakonec se ukázalo, že to nebyl úplnej zatracenec. Catherine Deneuve si zahrála opět jednu z "chladných" krásek a film tak oživila i svým minimalistickým chováním (zejména v hotelovém pokoji). Film měl spád a řekl bych, že měl něco jako "happy end", což u mne bylo příjemné završení více než dvouhodinového řekněme "dramatu". Plnejch pět bez skurpulí.

Film, který měl dvě hlavní role...Richard Burton a Lino Ventura ...Oba se však nikdy neobjeví ve společném záběru (krom postávání kolem nemocničního lůžka). Naprosto dokonalé herecké výkony a napětí, zvyšující se rozplétáním minulých a přibližováním se těch budoucích katastrof. Navíc ta hlavní má přijít až po konci filmu a zůstává tak na naší fantazii, jak si představíme výbuch jaderné elektrárny...A zničení Westminsterské katedrály a náraz letadla do výškové budovy byly dle mne natočeny velmi reálně (na tu dobu). Tohle všechno a ještě další nuance, které nedokážu moc popsat je na plnejch pět!

Seriál tohoto druhu mne mile potěšil a sleduji každý jeho díl.

Jó, tenkrát měly ještě "akční" filmy kouzlo. Lino Ventura sám charismatický prostě bojuje, dostává rány, tahá těžké bedny s municí a je v klidu ...Cítím v tom opravdovost chlapa a kumšt herce. Tohle mi prostě na pět plnejch stačí. (Dobrá též hudba).

Ti dva indiáni jako protivníc i- to snad ani nemysleli vážně. To jsem vlastně taky "drsnej chlápek", když mně vlastně nikdo neohrožuje...Lino Venturu mám rád spíš ve filmech, kde více mlčí než mluví - to je pak teprve drsnej...Tři s odřenejma ušima...

Vladímíra Brabce mám rád a cítím z něj kromě jisté neurotičnosti hlavně laskavost. Mám rád jeho hlas a nevadí mi jeho hlavní životní role v majoru Zemanovi.

Richarda Müllera mám rád už dlouho, ale jeho komnata mi zůstala tak trochu uzavřená. Ta zpověď mi nepřipadala úplná, cítil jsem tam jisté záseky, nechtěl se svěřit úplně se vším (což je samozřejmě jeho právo).

Dan Bárta hovořil otevřeně a to se cení. Navíc je to inteligentní člověk, takže svoji tenkrát prekérní situaci dokázal řekněme filosoficky popsat, aniž by to někomu muselo evokovat zpověď feťáka. Alespoň tedy pro mne, který si něčím podobným taky prošel a dlouho hledal cestu ven.