ALchemik

Pro mne mají všechny filmy z tohoto období zvláštní kouzlo, jakási atmosféra prázdnoty, která v té době panovala. Umění bylo tu prázdnotu nějak zaplnit. Tomuto filmu se to povedlo tak na půl. Děj byl jakýsi kostrbatý, ale pádem samotného lupiče-vyděrače ze střechy to začalo mít trochu grády...Stabilní kvalitu měla puze Ursínyho hudba, která celý film podkreslovala.

Málokterému filmu se podařilo dostat mě na kolena jako tento. Pro ten duchovní náboj vítězství dobra nad zlem by to mohla být vlastně i pohádka. Krásná pohádka.

Náhodou, dobré!

Hned jak jsem na začátku filmu uviděl chladnou tvář Sandrine Bonnaire, věděl jsem že se něco temného blíží...Děj pomalu ale jistě gradoval až do krutého finále.

No, vleklo se to jen co je pravda. Některé filmy z této doby působí tak šedě a nevýrazně. Zachránil to Radovan Lukavský, který má ty dvě hvězdy je pro sebe.

Velmi silný film, reflektující to, co se děje v každém z nás - souboj odvahy a zbabělosti.

Proč ne?

Euro-americká kravina, která splácá všechny standardy akčních béček dohromady a udělá sračku...Tu hvězdu ode mne mají ninjové jako podporu v jejich tisícileté tradici proti euroamerickým samopalníkům.

Dal jsem si znovu poctivě všech 13, dílů. Hodnotit to očima desetiletého kluka jsem to nechtěl, lezl mi tento soudruhy a kecy prošpikovaný seriál na nervy. Tentokrát jsem trochu zaoblil svoje názory a musím přiznat tomuto seriálu určité kouzlo retrospektivy. Ty dvě hvězdy má Jarda Moučka za to, že si dokázal zapamatovat a odříkat ty nekonečné řetězce monologů a propagandistických souvětí a Otmar Mácha za výbornou a působivou hudbu.

Já optimismus nesdílím a jsem po třiceti letech zklamán. Asi nevím, co tam hledat. Matuškovu písničku mám od té doby v hlavě a mám ji rád pořád, ale seriál s hodným advokátem v důchodu mi připadal hodně vyčpělý, nehledě na Hanzlíkovy pseudovtipy...