ALchemik

Chce to trochu nadhled a přejít ty normalizační klišé, odpustit Zedníčkovi trapné bonmoty a jsou tu zakonzervovaná osmdesátá léta jako vyšitá...Spousta vizuálních vzpomínek na mládí a hlavně koukatelné příběhy, které po hodně letech zasunutých v podvědomí prostě pořád fungují.

Táhlo se to jak sopel a ta muzika otřesná. Pár zajímavých situací tam bylo, ale chtělo to trochu dějově zhustit. Každopádně mně to neotrávilo, ani nelituju.

Ve změti jmen kdo koho a kdo co jsem se občas dost ztrácel. Ale nemůžu upřít Marlowův osobitý humor, který mi seděl.

Ano, dobré to bylo. Ale nemůžu si pomoct - dvojice Sovák a Hanzlík se mi spíš hodí do něčeho komediálního. To jejich rádobyvtipkování celou tu atmosféru spíš uvolňovalo. A proto mám rád Rudolfa Hrušínského, který umí tu atmosféru dost zahustit, aniž by něco říkal. Ostatní "Kalašovky" mne prostě vzaly celýho - vryly se do paměti a byl to nářez. Tohle ne. Jinak chudák Regina Rázlová. Její role byla velmi krátká, škoda.

Dávám pět, neboť atmosféra celého filmu mne dostala, stejně jako ostatní "Kalašovky".

Z těch "Kalašovek", které jsem zatím viděl, to byla zřejmě ta nejslabší. Ale jen v rozměru pár procent mínus. Trochu mi vadil ten závěr, to už trochu zavánělo propagandou. Ale jinak skvělá temná atmosféra a dobře udržované napětí a spád. Ale mráz po zádech mi z toho jako třeba ve "Vrah skrývá tvář" neběhal.

Taky jsem nechtěl uvěřit, že by Cary Grant měl zrovna u milujícího režiséra hrát záporáka. Ale šlo o napětí a to panu Hitchcockovi šlo vždy na jedničku.

Druhá polovina filmu byla napínavá a měla spád. Tím mi jakoby první polovina soudruhování a řešení soukromých problémů zmizela z hlavy a utvořil se dojem dobrého dramatu.

Vlado Müller jako rytíř čistého srdce. Jeho vynikající výkon tento film vystřelil na plných pět a Liškova dramatická hudba to potvrdila.

Liškova hudba postavila tento povídkový film o hvězdu výše a i herecké výkony vůbec nebyly špatné, zvláště v první povídce duel Hrušínský-Řehoř. V druhé dominovala zimní venkovská atmosféra a spolu s hudbou držela JZD slátaninu pohromadě. Ve třetí gangsterské povídce to v závěru už trochu ujelo, když se všehoschopný vrahoun Munzar pokorně vzdává příslušníkům VB...