Malý pitaval z velkého města

Jaroslav Dietl je rozporuplná osobnost české televizní tvorby. Jedněmi je bez ironie nazýván "Dumasem českého seriálu", druhými je mu naopak přisuzována mefistofelská role stranického slouhy, který prostřednictvím svých televizních hrdinů intoxikoval národ zhoubnou, rafinovaně zpracovanou ideologií. Podstatné je to, o čem nelze příliš polemizovat – Dietl uměl napsat poutavý příběh s dobrými zápletkami, živé dialogy a postavy, které často šustily papírem míň než skuteční "hrdinové práce", zároveň ale jeho seriály nejsou dramata řešící složité existenciální otázky. Jsou řemeslně dokonale zvládnuté, posvěcené schopností fascinovat, přestože zdaleka ne všechno odpovídá realitě. Pitaval tedy nejsou jen detektivní příběhy, ale i jeden z vhodných způsobů, jak zpopularizovat tehdy neoblíbené příslušníky socialistické bezpečnosti. Seriálu nelze upřít jisté výsady, třeba, že dal šanci některým hercům, kteří byli spíše upozaďováni – např. Vlastimil Hašek opustil plejádu figurek a zahrál si bezmezně trpělivého, přemýšlivého kriminalistu v taťkovské pletené vestě, který řeší případy raději u psacího stolu, než v terénu. Drsného a vtipkujícího Libora Krejcárka si vystřihl do škatulky bavičů pomalu mířící Jiří Krampol, někdejší moderátor Kufrů a obdobných taškařic Pavel Zedníček zase ztělesnil trochu hejskovského podporučíka Hamříka... Narozdíl od jiných seriálů se osudy kriminalistů nerozvíjejí, ani neproplétají, každé je věnována jen jedna epizoda. Ale nebyl by to Dietl, aby nepolidštil práci vyšetřovatelů Veřejné bezpečnosti jejich soukromými problémy. (06.07.2015)

Ze zamýšleného projektu soustavně komentovat jednu každou epizodu zůstalo torzo čítající první tři a vracet se k tomu už nebudu. Budiž tedy alespoň poznamenáno, že překvapivě to je jeden z nejlepších viděných krimiseriálů. Často nechtěně zábavný (Narkomani nebo třeba Bartoška jako vekslák kunsthistorik), leckde dietlovsky přitažený za vlasy (Autorka detektivních povídek - ale on ten díl vlastně je jako taková detektivní povídka - proto je taky nečtu), na druhé straně nechybějí opravdu silné monenty (vyvrcholení konfrontace syn Kratěna - otec Sklenčka) a "Bezpečnost. Jste zatčen." nikdy nebylo vysloveno tak mazácky jako v skvostné scéně, v níž Hašek s mladým Peškem zatýká nebezpečného zločince, an jde s košem. Haškova postava por. Pekaře má vůbec potenciál kultovnosti a Frejův náčelník Břéťa vstoupil do lidové slovesnosti (ovšem prostřednictvím Krampolova "Břéťo"). Co do realističnosti kriminalistické práce se Pitaval dočkal překonání až v Případech prvního oddělení. Ve služební kanceláři (myslím, že náčelníkově) sem tam zahlédneme podobiznu F. E. Dzeržinského, podobně jako v jiných dobových kriminálkách, z čehož lze usoudit, že šlo o součást povinné výbavy tehdejších služeben SNB. V souvislosti s takřka nulovou mírou režimní propagandy v průběhu celého Pitavalu je nápadné, že divák si opravdu musí chtít všímat, aby si byl portrétu jednoho z nejvražednějších bolševiků a zakladatele Čeky (pozdější NKVD, pozdější KGB) vůbec vědom. K problematice oné nulové míry propagandy se blíže vyjadřuji v komentáři k 3. dílu. V seriálu o esenbácích z poč. 80. let je to věc opravdu povážlivá a básník Jiří Martínek je toho názoru, že ježto ideologii, propagandu a lživé převrácení moderní historie pokryl kovaný Major Zeman, nastupuje Pitaval s plněním úkolu udělat z esenbáků normální sympaťáky (podobně Marthos). Čehož se nemohl nikdo zhostit efektivněji Dietla. Čtěte: Marthos, Šandík, PollyJean, type_B. (28.11.2023)

No vida, tehdy headhunterům stačily papuče, psací stroj consul se dvěma kopírákama, fixem nakreslená cedule - NERUŠIT VÝSLECH a dvacet deka vlašáku v povoskovaným papíru. A desperáti neměli šanci... Vůbec k tomu nebyla potřeba nabušená laborka, nadupaný pécéčka napojený do Langley a vnadný kočky a metrouši co všechno znaj a všude byli. Z téhle socialistické kriminální série na někoho možná dýchne retro závan, na mne to však působí už mírně vyčpěle. Neříkám že tehdy v osmdesátejch jsem na to nečučel, ono ani nic moc jinýho od tohohle kromě Honzíka Zemanů v bedně nešlo... ale proč to dnes reprízovat? Opravdu je ještě někdo z diváků rozhicovanej, kdyš si hoši v šusťákovkách jedou pro vraha houkajícím žigulíkem? :-))) Jediné co možná zaujme jsou některé ty herecké výkony, kromě mladého Peška ovšem... ten byl na pěst. Dva rohlíky k tomu vlašáku. Víc nedám. * * (25.06.2014)

Těžké hodnocení. To, co napsal Sportovec podepisuju v plném rozsahu a to, co napsal Flaker.27 taky. Už jenom první díl, založený v podstatě na neuvěřitelné díře v "centrálním plánování" (plán čtverhranů, viz plán zabezpečení obchodů, viz opatření o způsobu uzavírání výloh, viz návrh na doplnění západek z vnitřních stran rámů, zajišťuje s. Šustrová, bude upřesněno, bude provedeno v pátém čtvrtletí) je velmi poučný, i když nám dneska může znít jako naprosté sci-fi... Obsazení je zpočátku trochu šok, ale člověk si vcelku rychle zvykne. Občas se navíc podaří vyrobit poměrně slušný vtípek a celkově je to natočeno vcelku příjemně uvolněným způsobem... Celkový dojem: 65% + body za rozhodnutí, zpracovávat skutečné případy. (06.09.2011)

Není to kupodivu tak špatný, jak se mi zdálo ze začátku. Jen se člověk musí naladit na tu správnou notu. Případy nejsou nijak objevné, dokonce se řeší i takové banality jako loupež papoušků, sražený cyklista nebo podfuky v bytovém družstvu. A jejích řešení většinou spočívá v rutinní, nezáživné mravenčí práci, kombinaci, výsleších. Akce jsou zde za 15 dílů všehovšudy dvě. A přesto, nebo proto se mi seriál celkem líbí, protože je to celé takové realisticky působící. Policajti zde pracují tak, že si říkáte - jo tak nějak by to mohlo fungovat. Navíc zde opět hrají prim skvělí herci - pošťuchující se frajeři Zedníček a Krampol, mladičký Michal Pešek a zkušený veterán, který nerad zbraně Vlastimil Hašek. Celkově žádná extra klasika, ale ani žádná hrůza. (17.08.2013)