Koprska

Si neodpustím…
Vlastně i analogie.
Zakouzlíme si.    
-
Příběh:
,,Komunikace se (v zimě) neudržuje.”
-
Ono spíše… Nebo nebyla a není ani ochota ji mezi lidmi dnes rozvíjet a budovat. A když se nerozvine, není co navázat. Ani co udržovat.. Ani po čem chodit / vydat se.
(Čest výjimkám.)
-
Představte si holčičku, malou princeznu, co přijde za tatínkem, nebo jinou dvojici.
-
Ta jedna si chce s druhým povídat o zážitcích, formování, životě, zájmech atd.. (nebo přečíst tu pohádku). Objevovat. Zasnít se, zasmát... Chce prostě komunikovat a tu komunikaci (=silnici/cestu) stavět a posilovat.
-
Normálně si povídat ten žádaný o přáních a potřebách s ní ale nechce, pohádku nepřečte. Asi je vše jiné důležitější, v top stropu si radši pustí televizi…
-
Že by jí tím udělal radost?
Že by zjistil, čím oběma udělá radost?
Že by znal její sny, co by si mohli plnit?
Vždyť to je jedno, dává ji pocit, že ho nezajímá její radost a z toho možné plynoucí štěstí.
-
I tak si snažící se připraví jinou pohádku, nebo otázky, přinesete si dopsaný nějaký seznam a nadšeně to zkusí znovu, že by to mohla být zábava. A vážně se těší, co objeví.
-
A ten člověk ji s tím odmítne.
Nechce sdílet, nemá čas, nemá náladu..
Cokoli důležitějšího.
Nezastaví se na okamžik.
Sám s tím nepřijde.
-
Znovu a znovu.
-
Mrzí ji to. Nechápe to. Když se ho snaží rozmluvit, ještě ji okřikne, protože ho to nezajímá...
A vysílí ji...
Až? Až to přestane ta malá zkoušet.
-
A I když chce chápat, proč se třeba nějak chová, nebo ukázat cestu, proč se nějak chová sama, co si v sobě z toho už nese... Ne.
-
Chce poznávat, je zvědavá, flexibilní.. Ale..
Není to pro toho člověka, nebo lidi asi důležité.
Je zklamaná.
Dokonce třeba i zjistí, že jí se to nedostává, ale s jinými ten druhý komunikuje...
-
A s ní ne. A ne.
-
-
A pak jí časem klidně ještě ten druhý sdělí, že si nerozumí.
V horším případě, že neví, jak jí udělat happy a radost. (Aha).   
Nebo jí ještě vyčte, že ho nutila a chtěla, když ale on nechtěl...
-
-
Dobré, ne?
(Teď mi to trochu připomíná Duška a Miquela a Čtyři dohody, ale vážně…)
-
-
,,Komunikace se neudržuje.”
Co je ale důležitější než komunikace?
Komunikace je přece cesta, po které se vydat...
A ona... nebyla vybudována.
-
-
Výsledek?
Takto vzniká trauma. I (dětské) trauma. A stříhají se tím pomyslná křídla. Trauma je bolest. Hodně bolesti. A propast. Též vznikají domněnky, moře domněnek…
-
-
Z dětství jich znám osobně x druhů. Proto si je uvědomuji, nechci to opakovat na jiných lidech.
A ono… ono se to může stát a dokonce i prohloubit u dospělých, nejen dětí.
-
A to trauma naplní jakousi pomyslnou nádobu bolesti, kdy už se ten druhý komunikovat i bojí.
Bojí se dalšího odmítnutí, bolesti atd..
-
-
Vážení,
pozor na ,,komunikace se neudržuje”.
-
Šťastný konec? Ne.
Cesta (komunikace) nevybudována.
Neudržováno. Nestal se.
Příběhu (pohádky) konec.      
-
(read it again)  
-
-
Znáte to také?
Protože těch příběhů slyším x, tak vím, že se to mezi lidmi stává a bohužel i opakuje…