Lateef

Film samotný se dle mého veze na vlně trailerového úspěchu, protože si nepamatuju upoutávku, při které by sál rozechvívaly decibely vyřehtaných diváků. Smáli se všichni, hodně a fakt nahlas. Ale během filmu jsem už nic podobného nezažil, prvotní wau moment z Paula, jeho vzezření, chování, prupovídek (těch nejlepších) a hlas Setha trailer logicky vybalil a tak už jenom sleduju, jak se hlavní postavy převalují v klasickém hollywoodském scénáři a občas se pousměju nad nějakým fórkem. Bohužel ale ty nejvtipnější, ty fakt prďácký narvali tvůrci do těch 140-ti vteřin, který mají natáhnout lidi do sedaček multikin. Jinak prostě pohodovka, řekl bych klasická Peggovka, příjemná, herecky zábavná komedie.

Kdybych se chtěl zbavit automobilu, který by se svojí kvalitou vyrovnal filmu Kazatel, nedal bych ho ani do autobazaru, ale ani na vrakoviště. Nenechal bych ho utopit v místní řece, ani nepustil ze skály. Prostě bych ho nechal stát na ulici, napsal na něj Na prodej, cena 20 tisíc. O víc bych se nestaral, protože víc si to nezaslouží. Stejně jako Kazatel. Naprosto obyčejnej a všední film, který ničím nevyniká, stojí asi třikrát víc, než vypadá a nezanechal ve mě jedinou emoci nebo vzpomínku. Skončí to, vypne se to a jdu dál. Nemám důvod se ohlížet nebo o něm přemýšlet. Přesto na úplný odpis není, díky Bettanymu a Urbanovi jsem to dokoukal bez újmy na zdraví. Toť vše. 60 miliónů dolarů(rozpočet)/69,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)

Trailer na tuhle Carusoshow by se dal také nazvat The Best of I am Number Four, neboť ty nejlepší věcičky z filmu upoutávka už dávno dopředu prozradila. Pár dní po shlédnutí si vybavím akorát hlášku: "I am Number Six." Jenže ta je taky z traileru. To znamená co?? Že mi film hlavou proletěl rychleji, než mě stačil zaujmout. A že na to měl nějaký 100 minut. Prostě nic, tohle mě nebaví takovýhle poloviční tajtrlíkování, aspoň trochu dynamiky, spádu, napětí a né takový omšelý story. Myslel jsem, že se to trochu rozparádí, ale připadalo mi to jako rozjezd třicetpětlet starýho mopedu, co ho navíc musíte ještě roztlačovat. A to prosím pěkně vede cesta z kopce. Nevím fakt. Co se stupnice nudy týče, tak to kolísá někde mezi 3. (sledování denního režimu koaly medvídkovitého) a 4. (pozorování a záznam nestandardního pohybu hladiny jezera Loch Ness po dobu dvanácti hodin) místem. Dýdžeji, příště to chce míň chleba a víc škvarků... 60 miliónů dolarů(rozpočet)/144,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/12 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí)

Liam Neeson pátrá po své identitě skoro stejně intenzivně a zapáleně jako v Taken po své dceři, rokem narození by měl připomínat medvěda, co začíná vylézat z brlohu jednou, maximálně dvakrát za měsíc, pravda je však taková, že se Berlínem pohybuje stejně rychle jako mamba černá africkou savanou a v závěru dokonce dvakrát třikrát uštkne své protivníky hbitými končetinami. A právě Neeson a jeho charisma drží celý film kousek nad průměrem, jelikož scénárista počínaje druhou půlkou filmu zešílel jako moucha tse-tse po clavinu. Potřeba zamotat film důkladněji než pokoutník nálevkovitý svoji kořist sem přitáhla nelogičnosti, přeplácanost a kvantum meganáhod. A čeho je moc, toho je příliš. Takže jednou se to dalo, ale v podstatě nemám proč se na film podívat znovu, nevybavuju si ani jednu scénu, která by mi utkvěla v hlavě nějak silněji. Ano, určitě se nenudíme, ale v Taken stačí slyšet, jak Liam varuje po telefonu únosce, a mám husí kůži hned. Tahle fyziologická reakce se zde nedostavila. Bohužel. 30 miliónů dolarů(rozpočet)/130 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/30 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí)

Když mi bylo deset, chtěl jsem být Michelangelem a všechny mlátit nunchakama. Ve čtrnácti bych nejradši v posilovnách i spal, jen abych se co nejvíc přiblížil Arnoldovi. A dnes bych chtěl být Magnetem, protože co ten frajer mnohdy bez mrknutí oka předvádí, to není první liga, ani extraliga, ale nějaká spaceliga. No jo, jenže já bych chtěl být i Wolverinem, tím sekáčem, co s doutníkem v hubě pošle každýho během tří vteřin do hajzlu, až celé publikum vyprskne smíchy (cameo roku). No a kdybych měl režisérské choutky, tak chci točit stejně tak dobře jako Matthew Vaughn. Už předešlé Kick Ass bylo naprosto skvělé a První třída X-menů si to rovnou štráduje do mé Top5 letošního roku. Strašně se mi líbí, když film jede, je tam rušno, živo, divák má lehký úsměv na rtech a najednou do toho přijde scéna, kdy se vše zpomalí, zvážní,celý sál úplně utichne a jen sleduje McAvoyův a Fassbenderův koncert. Tohle se stane asi třikrát a vždycky to má ohromně hutnou atmosféru, emoce a sílu. Efekty jsou dávkovány v pravidelných intervalech a poměrech, na několik drobnějších pak připadne jeden ohromující. Závěrečná smršť vmáčkne diváka do sedadla, je to jako polibek v chemické laboratoři. Spousta emocí uprostřed explozivní válečné vřavy, valí se jedna příčina za druhou, proč známe Singerovy X-meny tak, jak je známe. Parádní zážitek a přál bych tomu aspoň půlmiliardu dolarů a co nejdříve další díl. 160 miliónů dolarů(rozpočet)/352,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/16 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí)

Víte, co mě nejvíc zajímalo?? Jaké bude to tajemství chrámu... představoval jsem si pár chodeb, komnatu, nějakou skrytou past a hlavního hrdinu, co nalezne vysvětlení, poklad nebo cokoliv. Já myslel, že mě vomejou, když jsem viděl finále. Tajemství je, že není žádné tajemství. Je to z prdele vytlačený nic. Pocity po skončení filmu bych popsal takto: chce se vám blít, ale nemáte co, chce se vám srát, ale nemáte co, chce se vám řvát, ale hlasivky už dávno popraskaly jako kytarové struny, chce se vám utíkat pryč, ale nemůžete, protože vám tohle zhulenectví zlomilo páteř, nemůžete prostě nic. Jak a hlavně proč může v dnešní době vzniknout tak neuvěřitelně plnohodnotně smradlavá a líně tekoucí močka, to mi nikdo nevysvětlí. Opět říkám, že toto nemohl natočit homo sapiens. A pokud jste četli oficiální text distributora, tak tomu kdo to psal, bych nechal strhat všechny nehty na rukou a prsty článek po článku rozdrtit takovým pěkným středně velkým kladivem, aby si hošánek uvědomil, co to napsal za slint. Slovo pravdy tam není, jakej poklad, jak střežen?? Ve stylu Indiana Jonese?? Napětí?? Dobrodružství?? Honičky, přestřelky, záhady a vtip?? Je snad vtip, když postavy pět minut nic neřeknou, jen kolem sebe chodí?? A záhada je co, jakože vlezete do chrámu, ve kterém je místo pokladu řetěz a paroží?? No nic už radši... a už jsem zaslechnul, že existuje nový druh trestu smrti. Odsouzen ke shlédnutí filmu Tajemství chrámu křišťálových lebek. Smrt je jistá. Já vlastně píšu ze záhrobí.

Chtěl jsem to vidět kvůli Jai Whiteovi. The Dragon je mi ukradenej, nikdy jsem neměl rád jeho styl. Zpátky k Whiteovi, samozřejmě tu nemá ani kop, ani úder, jen se proběhne barákem a dostane pár kulek do břicha, čau. Bitky vypadají pořád stejně, protivníci čekají na kopy do hlavy, na solar a na žaludek, choreografie je nápaditá jako práce obraceče sena v sedmé sezóně jeho práce. Klasické videobéčko, co pokukuje po céčkové nejspodnější polici v průměrné videopůjčovně.

Po megashitu Megapiranha vyrukovalo studio (pardon jedna nízká chatrč s jedním psacím strojem, co ani nezazvoní, když se blíží konec řádku) Asylum s napodobeninou Světové invaze. Ty vole. Ty krávo. Ty Asylume. To je zase hromada zhovadilostí, příšerností a ještě příšernějších příšerností. Máme tu stíhačky, co startují z polní cesty, vojenskou základnu, co vypadá třikrát hůř než zřícenina Trosky, ženského Deadpoola a samozřejmě ty nejlevnější vizuální efekty, co kdy byly k dostání. Když si koupíte k jídlu tuňáka v konzervě, jedno rajče a žitný chleba, máte dobrou večeři. Asylum za stejné peníze natočilo tohle. Nic z toho, co zde uvidíte, nevymyslel normální člověk. Pane Atkinsi, mohl byste mi říct, co máte dnes k večeři??

Uznávám, že přijet do kina na FF jednadvojkou Golfem, není příliš důstojné, nicméně po shlédnutí jsem odjížděl minimálně Panterem GTSkem. Po dlouhé době jsem absolvoval projekci, kterou jsem si maximálně vychutnal a užil, protože všechno, co jsem viděl, bylo hrozně příjemný. Prostředí, dynamika, herci, postavy, akce, hudba, prostě všechno. Zapadlo to do sebe jako jedno velké soukolí a neskutečně hravě se to hrnulo kupředu. Opravdu mi to chvílemi připadalo jako nějaká hra pro děti, kterou hrají dospělí chlapi a přitom si to dokonale užívají. Nálada po skončení filmu perfektní, chcete v autorádiu naladit Dona Omara a sešlápnout plyn skrz podlahu. Justin Lin se vytáhnul tak vysoko, že skoro hledí Kristu Spasiteli z Corcovada do očí, předvedl špičkovou akci, výborné tempo filmu, se kterým skvěle pracuje a poskládal bezvadnou partu lidí. Tahákem filmu budiž určitě bitka kategorie 105kg+ mezi The Rockem a Vin Dieselem. Zapomeňte na fighty Jackie Chan vs Jet-li nebo Jean Claude van Damme vs Dolph Lundgren... tady totiž Rio de Janeirem proletí tornádo, které úřady už pohotově nazvaly Kamennej nafťák, o síle 5 na Fujitově stupnici, které za sebou zanechává rozbořené zdi, vysklená okna a díry v zemi. The Rockova tlapa je asi o dva centimetry větší než součet obvodů pasu všech slečen v řadě E, kde jsme seděli, a Vin za ním zůstává asi o půl centimetru. No prostě boží rubačka těžkotonážních endo-mezomorfů. Závěrečnou pointu jsem samozřejmě neprokouknul, ale mám rád, když se mi to ve flashbacku osvětlí, pak se Rock zazubí, nastoupí chytlavá hudba a máte pocit, že jste v jiným světě. Supr, supr, supr, parádní zážitek! 125 miliónů dolarů(rozpočet)/626 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/188 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí)

Když jsem viděl válečníka z Cimmerie poprvé, v mozku se mi utvořili tři nové neuronové dráhy, které zaznamenaly a navždycky uložily tři momenty z filmu. První: démonický Thulsa, co se při obřadu promění v obrovského hada, druhý: ďábelská past, na jejímž začátku leží nástraha v podobě helmy a na konci ohromný dřevěný bodec, co proráží hrudník jednoho z nepřátel, a třetí: dva masivní kopce... ale teď nemluvím o reliéfu krajiny, ale o bicepsech Arnolda Schwarzeneggera! Nikdo jiný tehdy nemohl hrát Conana než tohle monstrum, co má ramena široká jako čtyřkolový povoz, záda mohutnější než vrata od stodoly a hrudník objemný jako sud na víno. Conan byl nadčlověk! Světem naostřených mečů a černé magie se pohyboval neochvějně, sebevědomě a dosyta si užíval všeho: soubojů, žen i dobrého pití. Zkrátka Barbar Conan je kult, který obsahuje všechno, co má fantasy film obsahovat. Někdy možná příliš zdlouhavé, ale ani po tolika letech to nezevšednělo a pořád si to drží svůj status. 69 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)