Judy24

Tak se podíváme, co tady máme (bacha, trochu SPOILERuju): Nejlepší přátelé? ✓ On, který ji tajně miluje? ✓ Nedokáže s tím do poslední chvíle nic udělat? ✓ Ona si radši vybere toho prvního? ✓ Dobíhání do svatební síně na poslední chvíli? ✓ Žárlivá ex-přítelkyně? ✓ Pitomec, který vpadne na poslední chvíli do obřadu na koni? ✓ Ona si ho vybere, jenom proto, že je (a celou dobu byl) "ten pravý"? ✓ Vybodnutí se na toho chudáka, který za nic nemohl a tvůrci se ho ani nenamáhali udělat alespoň nesympatickým? ✓ A ještě ke všemu se mi nelíbila Michelle a Patrick si zbytečně moc holil bradu. Takže ne, tenhle film je na nic. Mně je toho prvního ženicha líto (připomíná mi to Teda Mosbyho z HIMYM, když ho Stella nechala u oltáře) a Paul Weiland se ani trochu nesnažil s tím něco udělat. Omlouvám se, tohle nestojí za nic.

Robert Redfort je někdo tak strašně přitažlivý a herecky schopný, že není vůbec potřeba, aby toho ve filmu spoustu namluvil, stačilo, aby usnul na křesle a úplně jsem věděla, jak se asi cítí Karen. No...jak je asi zřejmé, nejsem teď schopná se nějak správně vyjádřit, tak přeplněná jsem díky tomu filmu emocemi. Na první pohled by člověk neřekl, že k tomu může dojít. Nic tak dramatického se tam neděje, film navíc dost přeskakuje časem, vysloveně milostných scén tam taky není nijak hodně a ve filmu nenajdete ani 15 různých postav se složitými charaktery. Ale Sydney Pollack (s Johnem Barrym) to v Africe, která má na výsledku také velký podíl, natočil dokonale. Už dlouho jsem neměla tak silný pocit souznění s postavami. Možná nikdy. Navzdory tomu však musím přiznat, že první polovina má své mouchy, než se dostanete do děje a začnete s ním plout, chvíli to trvá. Uvidíme, jak se změní mé hodnocení, po opakovaném shlédnutí, které považuji za nevyhnutelné...

Roztomile zábavná romantická komedie. Musím přiznat, že kombinace Toma Hankse (ať už dabovaného Vladimírem Dlouhým či nikoliv) a Meg Ryan funguje skvěle, nemluvě o vtipnosti srovnání tehdejší techniky s tou současnou a kouzlu malého knihkupectví. Tak akorát.

Málokdo umí vytvářet tak příjemné a kvalitní rozhovory s opravdu zajímavými (a ne nutně nejslavnějšími) lidmi, jako Marek Eben a tuplem na televizní obrazovce.

Film, který jsem nejdřív odsoudila k záhubě, se ukázal jako skvělá oddechová zábava. Tušila jsem, že bude Jack Black přehrávat, ale musela jsem uznat, že v tomhle případě to k jeho postavě zkrátka patří, protože on ty děti musí nějakým způsobem přesvědčit. Děti jsou ostatně to, co z tohohle filmu namísto přehnané americké komedie, dělá roztomilou sondu do jejich života, života dětí, od kterých se již od nízkého věku očekávají velké úspěchy. A nemůžu si pomoct - je to taková sranda...

Seznamte se - Revenge, moje nejnovější seriálová posedlost. Nikdy mě seriálová dramata moc nebrala, ale poslední dobou měním názor. Revenge je dokonale napínavá podívaná, nikdy přesně nevím, co se bude dít, protože to, co scénáristé (Amanda/Emily) vymyslí nemám šanci předpovědět. Z počátku mi úplně neseděla Emily VanCamp, znala jsem ji jenom jako tu hodnou holku z Everwoodu, ale postupem času uznávám, že důvod, proč mi připadá, že hraje nepřirozeně, spočívá v komplikovanosti její postavy. Jak by se mi mohlo zdát přirozené chování herečky, která hraje, že je někdo jiný už přímo v seriálu? Takže ve skutečnosti je Emily VanCamp jenom o poznání lepší herečka, než sama věřím.

Hledala jsem svojí nejoblíbenější Bondovku. Zoufale jsem sjížděla jednu za druhou a žádná mě pořádně nechytla. Teď už vím proč - ta Bond girl ve mně, čekala na Casino Royale. Věřím, že někoho ty karetní části nebavily, ale já občas poker hraju (s kamarádama, nejsem gambler) a i-když v něm nejsem nikterak dobrá, mám ho ráda dost na to, abych u scén s Bondem za pokerovým stolem zadržovala napětím dech. Casino Royale vede. A je úplně jedno, koho za to učiníme zodpovědným, nicméně u mě jsou to: kombinace karetního napětí se sexy Danielem Craigem (ten hlas!), načančané Casinové róby a M. Samozřejmě.

Působí to jako omylem zaznamenaná epizoda ze života zřejmě příliš brzo sezdaného páru. Je to zvláštní, klidné, ale přitom poměrně drsné, zejména těmi scénami, kde se příliš nemluví a všechny emoce visí ve vzduchu. Musím přiznat, že to na mě zafungovalo dokonale. Líbí se mi ta psychologická hra celého snímku, kterou rozehrávají všichni herci, v čele se skvělou Keirou Knightley. Ale nemyslím si, že bych to nutně musela vidět znovu...

Chvíli jsem nedávala pozor a z roztomilého Freddieho Highmorea se během té doby stal moc hezký mladík, který se umí opravdu skvěle zamyšleně dívat mimo kameru, což myslím bez špetky ironie, protože takových záběrů je v tomto filmu poměrně dost a mně se tam překvapivě líbily. Příběh není náročný, ale bavilo mě, že to celou dobu působilo, jako by byl výsledek režisérovi více méně jedno, což tomu dalo nádech reálnosti. Takže pokud si nepotrpíte na složitý příběh a stačí vám scenerie New Yorku a dva talentovaní mladí lidé v hlavních rolí, tady máte film na míru.

Road movie z padesátých let působí vzhledem k dokonalé Renée a milému Loganovi velmi hezky a díky době i překvapivě zábavně. Není to snímek z řady náročných, ale oddychovka pro klidný večer, bez zbytečné romantiky. Škoda jenom, že tam bylo tak málo Kevina Bacona...