Baldrick

Nesmírně sugestivní, výtvarně vypiplané (některé mašinky a zejména nádražní budovy modernistický šmrnc), animačně nápadité a rozverné, celkově ale hypnoticky démonizující (vyjet ze zajetých kolejí a společenských rolí se nevyplácí).

Jedna z typických otázek sci-fi příběhů na téma cestování v čase: jak a lze-li vůbec zabránit něčemu, co se stalo / stane... aneb když někdo v čase přeskočí dejme tomu ze středy do soboty, aby si v sobotu v novinách přečetl, že v pátek se mu stalo něco hrozného, co mělo fatální význam pro jeho další existenci... přitom ale pátek v čase přeskočil, takže se mu to nemohlo vlastně stát... leda, že by se zase v čase vrátil, aby se mu to mohlo stát - pardon, aby tomu zabránil;) ...aneb skvělé tématizované tak trochu viktoriánsky staromódně roztomilé sci-fi na téma cestování v čase a fatální víru v moc tištěného slova...

Dlouhé jízdy kamery, netradiční záběry (hygiena kovbojů, předávání zprávy u stolu) a pohledy (rozostřený svět slabozrakého), přímočarost s trochu nevyváženou psychologizací (zkorumpovaný šerif versus rozmazlený mladší bratr farmářky). Tři bratři na straně zákona, 40 pistolníků (ale jen několik z nich padouši) na straně statkářky - dominy a jeden maník s krásným hlasem zpívající o ní baladu. Ale jinak vše, jak má být (zlo potrestáno, i když dobro prořídlo).

Útrpný Henry Fonda (v jeho výrazu víc bezvýchodnost než váhání), důsledná práce s kompozicí kříže, vyprázdněný děj (sled výjevů propojený přesuny hlavního hrdiny), zajímavé a netradiční pohledy kamery, práce se světlem a stínem. Plus očividný vklad Emilia Fernándeze ("Nevím, Juane Rafaeli, co jsem vlastně za ženu..." - "Ublížil jsem ti, Maria Dolores?")

Filmová poezie obrazu, zvuku, atmosféry a jemného přediva mezi mužem a ženou na pozadí měnících se ročních období. Jeden z těch nejlepších ne-mluvných filmů (obě hlavní postavy hovoří jinými jazyky, takže se komunikace musí odvíjet jinými cestami). Dvě ztracené duše obklopené panenskou přírodou (horské údolí) v rituálu poznávání a namlouvání, Adam a Eva zase na chvíli spolu. Civilizace (ona - dle indicií inteligentní žena z města) versus příroda (on - prostý výhybkář bez vzdělání žijící v souladu s přírodním cyklem a nepříliš zaplněným jízdním řádem). Zápletka podružná (ona omylem vystoupí kdesi, kde lišky dávají dobrou noc a vlaky jezdí jednou za uherský rok), podstatné jen obrazy, rituály a čas. Happy end ale nečekejte, návrat k rajskému stavu jak známo již není možný. PS: Na projekci (v rámci Febiofestu) se jakási divačka (středního věku) zeptala přítomného režiséra stylem "What´s the message" toho filmu... No... Pan režisér Stelling byl gentleman a s lehkým úsměvem (i když evidentně pobaveně) se pokusil oné dámě naznačit, že ne každý film musí obsahovat "ňákou message" a to, co vidíme na plátně, může být v podstatě jen polovina výsledku - tu druhou si vytváří každý divák sám (svým vnímáním, prožitím a interpretací viděného). Tolik asi i k jednomu podobnému komentáři tady na csfd.

Ztřeštěnost plná explicitních citací klasických amerických filmů 30. a 40. let a povedených i méně povedených fórků. Famózní John Huston v (tak trochu) sebeparodické poloze versus neuvěřitelně přitažlivá Rachel Welch v dokonale padnoucích módních kreacích. Crazy komedie, která si nebere servítky a dělá si švandu ze všeho a ze všech.

Televizní zpracování Františka Filipa a jeho týmu standardně kvalitní (byť zdaleka ne vynikající), výkon Vladimíra Menšíka standardně nadprůměrný, i když mi přišlo, že tentokrát jeho výkon čerpal víc z vysoké profesionality, než že by si tu roli taky užíval, jak to dovedl jenom on.

Minimálně o třídu výš než pozdější česká variace na podobné téma http://www.csfd.cz/film/8016-jen-ho-nechte-at-se-boji/ A Marco Ferreri si svou roličku evidentně užíval (o božském Marcellovi ani nemluvě).

Epesní róby, hrdinní rekové, sličné panny a jeden čacký orlooř. Italská odpověď na španělského Quijota (stvrzená jednou explicitní citací) zcela v duchu Monicelliho nejlepších filmů (per aspera ad rectum). Travestie, parodie, anarchie a groteska v tom nejlepším slova smyslu a poměru.

Místy vtipná divadelní moralitka na téma problémový teenager = neschopný rodič (či pedagog). Adekvátně namíchaný koktejl pro cílovou skupinu (blbnutí, pózy, vodvaz, nepochopení okolí, hledání vlastního já - z hlediska postav bohémský frajer, sportovec, šprt, princezna jasná i temná), v kontextu žánru ale lehký nadprůměr. A ten konec, no fuj...