Sakikura

Pěkně natočené, ale na můj vkus přehnaně epické. Skopčák a Čajíček společnými silami vyprošťují koníčka zamotaného do drátů? Really? Film je plný kýčů a mírou reálnosti se blíží spíše Alence v říší divů, než válečnému filmu, ale na zabití večera u televize s rodinou se to hodí.

Krásný film, jehož pointa je jeho nejsilnějším kladem. Život nelze spoutat pravidly. Na herce jsem si musela zvyknout. Tobeyho Maguire, který je jako obvykle obsazen do role "křena" je mi skoro v každém filmu docela líto. Nevím, zda je to kvůli jeho rolím nebo jemu samému, ale na mě vždycky působí jako zoufalec (i když hraje dobře). Těším se na film, kde bude konečně hrát někoho průbojnějšího, protože by mu to sedělo mnohem víc.

Vzhledem handicapu ústřední postavy je to překvapivě pozitivní, skotačivá, krásně procítěná forma trochu netradiční love story. Film je protkaný příjemnou, slunnou atmosférou a žádné melodrama se tu nekoná stejně jako nějaké extrémní citové výlevy. To je sice dobře, ale alespoň nějaké náznaky, kam se děj bude ubírat, by se mohly objevit už na začátku a ne až skoro k samému konci. Předtím jsem nečetla popisek, takže mě to trklo až docela pozdě. Jinak jsem ale spokojená.

Tak takovou formu romantické komedie jsem ještě nezažila. A já myslela, že taková zápletka se dá vidět snad jen S/M pornu! No a právě tahle komedie je ten bod zlomu, kde porno fanoušci zvrací a normální lidi tleskají! Koho by napadlo, že z tak absurdního tématu dá vytřískat tak povedená romantika. Škoda jen, že kamera je tak chabá a celý film působí tak nějak zašedle. Jinak moc pěkný kousek.

Ponurý depresivní film o každodenní práci saniťáků ve městě plném feťáků, alkoholiků, gangsterů a jiných ztracených existencích. Hlavní postavu ztvárnil můj oblíbený herec Nicolas Cage, což trochu vylepšilo moje mínění, ale v případě nějakého neznámého herce bych asi tak shovívavá nebyla. Postava saniťáka byla po celou dobu filmu jaksi mimo dění, což mě dost udivovalo a zároveň mírně bavilo, protože si neumím představit, jak asi může někoho zachránit když je u toho napůl ožralý, napůl zfetovaný a k tomu pořádně psychicky labilní. Celkově mi to ale na zabití noční nespavosti docela stačilo.

Po přečtení popisku filmu jsem popravdě byla trochu na rozpacích, ale jakmile jsem uviděla jméno Morgan Freeman, nebylo už co řešit. Jack Nicholson mi sice nikdy příliš po chuti nebyl, protože většinou ztvárňuje postavy, které mi skoro ve všem připomínají staré úchyly, ale já na předsudky moc nedávám. A vůbec toho nelituji. Freeman válel jako vždy a spolu s Nicholsnem tvořili celkem zajímavou dvojici. Trochu depresivní téma tady pojali s lehkou nadsázkou, sympatickým humorem (já věděla, že to kafe tam tak často nevytahují pro nic za nic) a překvapivě také nespustili hodinovou rozprávku o smyslu lidské existence a pokání. Což o to, že by klidně mohli, protože k čemu jinému mají lidé před smrtí největší sklon než k přehnanému filozofování? Tohle téma je tu ale jen lehce nakousnuté a tím hezky zlehčuje celý film, který je více komedií než dramatem. Líbilo se mi to, ale přece jen mi tam něco chybělo.

Na základě tohohle počinu se domnívám, že režisér neměl o skutečné podstatě knihy ani potuchy. Nejen, že úplně vynechal některá klíčová fakta (možná se mu zdály málo úchylné), ale dokonce úplně pozměnil některé klíčové momenty celého příběhu. Děj je plochý, jednoduchý a ani jedna z postav charakterově neodpovídá předloze. Celé se to soustřeďuje jen na ironii, sex a zkaženost doby. To byla ale jen součást myšlenky, ne celek. Prostě snaha o super trhák se spoustou efektů. A co ten obraz? To měl být obraz zkažené duše? Mě to přišlo jako zombie. Kdo si tohle dá jako náhražku za čtenou knihu k maturitě, tak bude mít asi trochu problém.

Arizona dream je jeden z filmů, které ve mě zanechaly největší dojem. Nedá se to ani nijak popsat, film si jede svým tempem, s rozdíly mezi realitou a sny si moc velkou hlavu nedělá a přesto je místy syrově realistický. Odráží v sobě absurditu lidského života spolu s touhu utéct od kruté reality. Určitě je to dost hlubokomyslný film, který je místy trochu těžké správně pochopit. Rozhodně nabízí pár témat k zamyšlení.

Přes veškerou mou upřímnou snahu prostě nedokážu přijít na chuť filmům Tima Burtona. Jsou takové zvláštní, pohádkové a plné fantazie, ale na druhou stranu zase strašně nudné, zdlouhavé a předvídatelné. Jediné, co mě na jeho filmech fascinuje je Johnny Depp, který nikdy nezklame a z každého filmu udělá nezapomenutelný zážitek. Ospalá díra mě ale ani přes Johnnyho skvělou hlavní roli vůbec neoslovila. Není to ani horor, detektivka nebo thriller, spíše taková temnější pohádka.

Hotel Rwanda je pro mě dosud nejsilnějším, možná spíše nejdramatičtějším zážitkem. Je těžké uvěřit, že toto téma není jen bizarním výplodem fantazie nějakého režiséra. Neuvěřitelná zvěrstva, která se ve Rwandě děla během genocidy a to, jak se k masakrům postavil zbytek světa je nanejvýš šokující. Jak to mohla OSN dopustit? Nechápu a nikdy nepochopím. Tento film dokazuje, že ani v dnešním "civilizovaném" světě se nemůžeme spolehnout na cizí pomoc, platí pořád stejná pravidla. Dokud máte co nabídnout, máte ochranu. Ale jakmile nemáte nic a ještě k tomu jste černoch, kdo by vám pomohl? Je to pozoruhodně natočené, Don Cheadle ztvárnil svou roli naprosto skvěle, ale k úplné dokonalosti tomu něco chybělo. Silné téma je asi největším kladem tohoto filmu, proto se v něm drobné chyby snadno ztratí.