Lollirot

And you'd think that killing people would make them like you, but it doesn't. It just makes them dead. Bravo! HP tématika v muzikálovém provedení s vytříbeným humorem a osobitými herci, co víc si přát? Tady vše funguje jak má. Jo a hudební stránka je totally awesome!!! (Obvykle interpunkčními znaménky šetřím, ale víte co? Tady jsou i tři vykřičníky málo). Přes humornou formu místy dojemné (aspoň pro potterheads like me). Dnes už nedokážu sledovat HP filmy bez AVPM/AVPS asociací a kdyby existovaly jen knihy a tohle dílko, osobně bych se necítila o nic moc ochuzená (leda o postavu filmového Snapea, která učinila slash na fantasmagoriu ještě zajímavějším (hihňání)☺)

Jde spíše o drama než komedii, za břicho jsem se dvakrát nepopadala. Jedna část mi ovšem připadala dosti úsměvná, ale pouze tím, jak je absurdní, a tu si dovolím ocitovat. Je trochu delší, ale stojí za to: A: Někdy si přeju, abych mohl spát až do 18-ti a přeskočit všechny tyhle sračky... střední a tak... prostě to přeskočit. B: Znáš Marcela Prousta? Naprostý ztroskotanec (...) Ale co chci říct... když došel na konec svého života, ohlédl se zpátky a uvědomil si, že všechny ty roky, kdy trpěl, byly nejlepšími roky jeho života, protože z něj udělaly to, co byl. A všechny ty šťastné roky? Úplně k ničemu. Nic ho nenaučily. Takže, kdybys spal až do 18-ti... a představ si to utrpení, o které bys přišel. Chci říct, střední? To jsou zlaté roky utrpení. Lepší utrpení už nikdy neuvidíš. Konec citace. Haha, Marcel Proust si uvědomil, že roky utrpení byly skvělé, protože z něj udělaly to, čím byl = ztroskotanec. Dobrá ironie. To jsou přesně ty pokrytecké žvásty, které mi jsou proti srsti. Jasně, utrpení může člověka v životě posunout dopředu, rozšířit obzory a přinést svá pozitiva, ale tvrdit, že život ze samých štastných okamžiků nemá žádnou cenu, je hovadina. Osobně tedy raději zemřu bez toho, abych zažila válku nebo koncentrák a bez skrupulí to přiznám. V prostředí filmu možná jeden bezvýznamný dialog, ale je to taková pěkná demonstrace všudypřítomných přihlouplých a pokryteckých názorů; dokud se totiž utrpení (běžné denní starosti nepočítejme) netýká člověka osobně, je nad věcí a může si dál takhle nesmyslně plkat, mě za všechny africké hladovějící deti a nemocné rakovinou se to ovšem nutně dotýká ;)

Nighttime sharpens, heightens each sensation. Darkness stirs and wakes imagination. Jak může být temnota povznášející, smyslná a vzrušující... Přiznávám bez mučení, jsem POTO-maniak a příběh Fantoma se mě dotýká jako jen málo jiných. Hlavní podíl na tom má neskutečně podmanivá hudba a určitě knižní předloha. Přepis s názvem Fantom od Susan Kay je mou nejoblíbenější knihou vůbec, vřele doporučuji! Také jsem měla možnost shlédnout živé představení v Londýně a byl to nezapomenutelný zážitek. V příběhu se mi zvláště líbí motiv - spojení nevinnosti ze strany Christiny a komplikované postavy Erika, ve kterém se mísí otcovská láska a starostlivost se zvířecí lačností a touhou vlastnit a ovládat... ale samozřejmě nejen to, nýbrž námět v celé své obsáhlosti. K filmu bych měla pár výtek, například scéna na hřbitově, kde byl Fantom poražen Raoulem - to by se nestalo ;) Přílišná snaha polidštit génia je na tady škodu. Hudba, výprava, kulisy a herecké obsazení - geniální.

.