Markussis

Asi se budu mnohým zde jevit jako člověk , který je vůči americkému thrilleru tohoto typu zaujatý, ale já si nemohu pomoci. Pro mne naprosto směšná, nevkusná a hloupá záležitost, která si navíc hraje na něco víc. Co je trochu pozitivní: Začátek a prostředek filmu je, si myslím, takzvaně takový normální. Problém však nastává především v samotném závěru tedy okamžiku, kdy se film snaží gradovat. A právě zde se z toho stala vzhledem ke gradaci přímoúměrně ubohá zhůvěřilost až trapnost-(viz scéna s králíkem mluví za vše). Znám lepší hororové filmy jako takové a také znám lepší psychologické filmy jako takové. Fakt absence jakéhokoliv artu nebo nějaké zajímavé myšlenky mi nedávají na vybranou a musím hodnotit opravdu nízko.

Přiznám se, že filmy právě s mysteriozní tématikou, filmy psychologické mě vždy přitahovaly. Proroctví z temnot jsem viděl mnohokrát a myslím, že je to právě v rámci svého žánru velice vkusně udělaný film s vynikající mrazivou atmosférou. Dlouho jsem tento snímek považoval snad za jeden z nejlepších, právě co se této tématiky týká. Ovšem po zhlédnutí jednoho nejmenovaného podobného filmu z let osmdesátých je už toto dílo pro mne spíše čajíčkem. Mám tedy již s čím srovnat a musím tedy snížit hodnocení. Klady filmu jsou především skvělá atmosféra a vynikající Richard Gere, který přes všechny limonády, které natočil, byl pro mne vždy dobrým hercem.

Tento film jsem zhlédl poprvé teprve nedávno. Naneštěstí jsem předem nikým nebyl varován do čeho jdu, což způsobilo, že jsem se z toho dost dlouho dostával. V předcházejících komentářích zde je, si myslím, velice důležité slovo schizofrenie. Vůbec nejnebezpečnější okamžik pro diváka nastane v případě, že se jen trochu ztotožní s čímkoli ve filmu. Film je ve svém hlubokém jádru přímo nádherný a uchvacující ve své jasné dějové lince, která vzhlíží do oblak za nedosažitelnou láskou. V tomhle ohledu je film skutečně velice srdceryvný a může nutit k slzám. V závěru se však stává film z filosofického hlediska přímo gnoseologicky problematickým, kdy se ve více okamžicích právě objevuje dvojí pravda. A to jak objektivní tak i právě ta subjektivní. Výsledek je tedy takový, že opět můžeme použít známou frázi, že je vše relativní. Nelze tedy zkrátka nalézt pravdu pravou, protože neexistuje. Film znovu už vidět nechci, je mi z něho zle. Ono to konec konců už není ani potřeba, protože je pro mě nezapomenutelný. Nakonec ho nazvu jediným přízviskem - skutečně silný film.