jasse

Souhlasím s mnohými, že k dokumentu o Sennovi se to nedá ani přirovnat. Ale Senna byl naprosto jiný člověk, než Schumacher....Nebudu hodnotit, jak moc věrně je zdokumentována jeho kariéra, tu zas tak přesně neznám. Ale při pohledu na Corinnu vím jedno:  ona ho hluboce milovala, miluje a milovat bude, až za hrob, jak se říká...ta v životě nedá souhlas s odpojením od přístrojů. Tohle bude asi muset rozhodnout Bůh (nebo příroda pro ateisty). Závěr filmu je  srdcervoucí, mladý Mick vlastně odpověděl, jak na tom otec je - nemohou spolu porozprávět o jeho závodění, otec mu nemůže poradit a předat své bohaté zkušenosti...ten smutek je všeříkající.

Velmi zajímavý film, inspirovaný skutečnými událostmi, který bravurně zhodnotil filmfanouch. Víc k tomu snad nelze říct.

V tom filmu si zaslouží pozornost víc hudba, než děj a je opravdu skvostná.

Jak už napsal maelcum, je to stupidní, absurdní béčko. Jedna hvězdička za první a poslední scénu.

No děvče, tak hlavně nech ten dotazník z hotelu v kapse kabátu a můžeš ten svůj boj o zachování vztahu rovnou vzdát...

Vynikající dokument, který dá hodně informací i nefanouškovi. Je fakt, že tenhle člověk to nakonec přece jen zabalil hodně rychle a nečekaně, a všichni účinkující v dokumentu se ještě jednou sešli téměř do jednoho na Lemmyho pohřbu v LA.

Opravdu silné drama, výborně vystavěné, s hořkým závěrem. Pozastavím se ale u postavy odbojáře, nezlomného a bezúhonného Vojtěcha Beka, který po letech kvůli nevědomé vině a dávno zapomenuté prozrazené nevěře svoji manželku šmahem zavrhnul. Sám řekl, že v pro něj náročné době za války potřeboval u sebe někoho čistého, bezprostředního a tou pro něj byla mladinká manželka - a on necítil nikdy vinu, že ji v té strašné době nechal s malinkým dítětem napospas osudu, když se "nechal" zavřít?!? Kdo jsi bez viny, ať hodí kamenem...

Někde v ostatních komentářích jsem zahlédla větu " vítězství s příliš velkými ztrátami je vlastně prohra". Přesně takový pocit jsem z toho filmu měla.

Tak to ji ten šuk přišel pěkně draho - troufám si říct, že i nejdráž, protože s velkou pravděpodobností skončí na tom stromě, co mají před barákem...

Ladislava Mrkvičku jsem měla odjakživa moc ráda, snad už od dětství. Oceňuji velmi, že se v dokumentu zmiňuje nejen o tom, že si svůj herecký život jistě dokázal užít, ale že si přiznal i pár chyb, které ve svém životě udělal. Budiž mu země lehká - lidi na něho tak hned nezapomenou.