Cascabel

Snímek má to hlavní, co scházelo televizní Boženě, totiž dramatický oblouk, který bohužel končí ve stejnou chvíli, kdy film celou dobu balancující na hraně ideologického kýče do něj rovnýma nohama skočí. Závěrečná třídně-bojovná selanka působí poněkud neústrojně a podtrhuje, že snímek byl v roce svého vzniku pozadu za společenským děním - k Vávrově hanbě - minimálně o 5 let (o daleko větším zaostávání za světovou filmařinou nemluvě). I tak je radost vidět, že lze k pochopení příběhu vést diváka náznaky místo explicitní akce (mj. využitím širokoúhlého formátu v detailech). Skvělé herecké výkony pomáhají překonat to, co má tento film s televizní Boženou naopak společné, tedy nedostatečnou motivaci jednání některých postav. Summa summarum lepší film, než jsem čekal; 3,5 hvězdy.

Zapomeňte na Nadera a Símin, Cyklistu nebo Bílý balónek, tohle je íránská žánrovka. Dramaturgicky je na úrovni italských napodobenin Hollywoodu, scénáristicky stojí po boku Narušiteli a režijně připomíná turecké telenovely. Jako agitka je bližší Chobotnici než Majoru Zemanovi. Na vítězství tohoto filmu na festivalu v Teheránu roku 2013 se nejspíš podepsala Ahmadínežádova politická éra, protože neúspěšní konkurenti v soutěži byly vesměs sociálně kritické snímky.

Navzdory skvělé kameře Stanislava Miloty a metaforickým "biologickým" prostřihům zůstává Piknik divadelním konstruktem a vysoce hodnotným "záznamem" prvního představení Činoherního klubu spíše než filmem. Jako stále platná společenská alegorie a jako herecký koncert (s prvními houslemi ironického Miroslava Macháčka) ovšem špičková záležitost. Víš, co je to drogerie? Když jdeš v létě kolem, tak na chodníku... - ... leží hovno. - na chodníku voní drogerie! A za pultem bude pan Rosden a bude prodávat, ale jenom slušným lidem, sprosťákům ne! - Dokud nedostane rakovinu.

Smutné je, že se za 12 let od studentského filmu Kolaborant se námět Vítězslava Jandáka ml. posunul spíš k horšímu. A ještě smutnější je, že historický film nemluví k dnešku, neboť kde jinde hledat klíč k pochopení přerodu hlavní postavy z vlastence v kolaboranta?

Rasismus, svoboda a poručníkování, srážka mužského a ženského principu, zánik Divokého Západu, to je trochu moc témat na žánrový film. Logickým výsledkem je víc otázek než odpovědí, což westernu taky zrovna dvakrát nesluší. Když se to ale umí, nemusí nic z výše uvedeného být na závadu. “Dal jsem mu šanci, nechtěl ji,” je přece sama tresť westernu.

Námět zajímavý, zpracování zůstalo v rovině syrových ingrediencí, bez soli a omastku. Jedna hvězda za kameru, která se snažila překonat omezení videoformátu a televizní estetiky.

Tento snímek by v kontextu béčkových italowesternů zasloužil i plný počet bodů, kdyby jej scénáristé doslova nezprasili rádoby vtipným závěrem a umělým vršením zápletek ve druhé polovině štědré stopáže (k rozuzlení proto nakonec nedochází v souboji na pistole, ale fackovačce v posteli). Na rozdíl od Per pocchi dollari ancora se naštěstí nesnažili překovat verneovku ve western, přesto je ve filmu několik narážek na Matyáše Sandorfa. Velkou devizou filmu jsou Gemma a Cobos.

Trash, ale jaký! Jedna hvězda za hereckou kreaci Gordona Mitchella a za kameru. Druhá, důležitější hvězda za to, že se ve filmu střílí na pozdrav, za nadhled a vtip, za uvolněnou nelogičnost a parodickou nerealističnost, díky kterým jsem se nasmál víc než u kdekteré přiznané westernové komedie. Za to, že měl Fidani rád westerny a nacpal do jednoho celovečeráku snad všechna italowesternová klišé s výjimkou dynamitu. Fidani vlastně natočil RAW italowestern.

Název slibuje pořádnou italowesternovou vybíjenou, ale je to spíš hra na indiány (a to je tam jen jeden míšenec). Špatně je v tomto filmu snad všechno, scénář, režie, většina herců (paradoxně mezi nimi vyniká Artemio Antonini, takový italský Zdeněk Srstka), hudba i výprava (ale v jakém jiném westernu uvidíte podprsenku?). Nadržuji tomuto filmu, když mu dávám jednu hvězdu za kameru, která je... divná, a za finální souboj, který je hodně ujetý, nejen tím, že v něm nejde o dva hlavní antagonisty. To je také asi jediné popření inspirace starými americkými céčkovými westerny.

Nepodepisuj spolupráci, nepodepisuj spolupráci, nebo se z toho zblázníš! Po Kladivu na čarodějnice Otakar Vávra znovu na půdorysu prorežimního výkladu historie (antiklerikálně protiněmeckého, odtud Vávrova univerzálnost) natočil snímek, který v čitelné metafoře odsuzuje metody komunistického režimu. A udělal to tentokrát s ještě větší uměleckou přesvědčivostí.