TerryJohns

Jakýmsi zvláštním způsobem si mne tenhle film získal, absolutně jsem mu podlehla.. Vzbuzuje v člověku vzpomínky na chvíle, kdy se cítil naprosto jedinečný a jakoby vše, co momentálně trvá, mělo trvat navěky. Soundtrack je perfektní..

Zlo, zlo, zlo.. Dechberoucí, depresivní, realistické. Jsem zhnusena, ale nezbývá než uznat, že tenhle snímek je skvělý, působivý a... vlastně taková sonda do našich odporných já, které můžou a nemusí vylézt na povrch, když je zle...

Příběh o touze po penězích a slávě a o tom, jak může závist zničit lidskost a lásku. Velkou výtkou je předvídatelnost, klasická variace na faustovské téma, tentokráte s otevřeným koncem, a taky mi moc nesedlo množství černé v tomto černobílém snímku, ačkoliv musím uznat, že to přidalo na tísnivé atmosféře. Také na to, že film byl o umění tam zas tolik obrazů neukázali, z osudné podobizny se rýsují jen ty oči... Ale jinak je to film dobrý.

Blue Velvet je neuvěřitelně sugestivní a kontrastní dílo. Na jedné straně tu máme klidné záběry, nádhernou pomalou úvodní píseň, na druhé straně násilnickou atmosféru vrývající se pod kůži. Nejvíce oceňuji výkon Kylea MacLachlana, kterého přímo zbožňuji, a který v Lynchových snímkách, které jsem doposud viděla, hraje naprosto excelentně, přijde mi, jako by si Lynch celý svůj herecký ansábl nějak očaroval, protože to, co v jeho filmech postavy předvádí, nedokázali herci nikdy předtím ani potom. Mystická atmosféra, jinotaje, symboly, těch je ve filmech jako v šafránu a obzvláště v dnešní době, kdy producenti chrlí jeden tuctový snímek za druhým, diváka musí návštěva poctivého Lynchovského tajemného světa potěšit.

Pokud jsem doteď hodnotila vynikající filmy pěti hvězdičkami, potřebovala bych stokrát více na zhodnocení Mulholland Drive. Toto dílo je úplně mimo standartní filmový rámec.Opět jsem byla vtažena do Lynchova světa, ve kterém jeho filmy spolu s Badalamentiho hudbou tvoří dokonalý unikátní celek prolínajících se motivů, symbolů a náznáků, které člověka vtahují kamsi do astrálních sfér tajemna, totiž lidské duše, jejího nejniternějšího dna, snad freudovského id, nevědomí. Opět těžké červené opony, deformované obličeje, opět mrazivě plíživá hudba, srdceryvná, vtírající se do srdce, každý tón na člověka působí jako poslední smrtelný bolestný či agónický skřek. A něco navíc, a to zaostřující se záběry a zejména nejlepší milostná scéna, jaké jsem kdy byla svědkem. Abych byla úplně upřímná, tak mne pomalý rozjezd filmu trošku nudil a říkala jsem si, že to bude asi pěkná úchylárna. Trvalo, než mi zpletitost postav začala dávat jakž takž smysl. Je mi jasné, že při druhém shlédnutí bych visela na každém slově, na každém pohybu a záběru. Nedokážu ani popsat, co se začalo dít, když jsem začala děj prožívat spolu s postavami. Obyčejně ve mně trne, v nervozitě a očekávání odhaduji, co se asi stane. Tentokrát jsem se ale nedívala očima diváka. Byla jsem to já, kdo rozplétal klubko záhad, které mi David umotal na míru. Věděla jsem, že jde o život, ale nevěděla jsem proč, ani kdy. Katarze, která nastala byla i mou katarzí, ty dvě hodiny jsem nedýchala. Nedýchám ani teď, mám strach, že cokoliv napíšu by mohlo méně či více sofistikovaného diváka odradit. Snad časem budu schopna myšlenky lépe utřídit. Mulholland Drive mi změnil život. Což je zřejmě důkaz toho, že to není jen tak obyčejný film, který skouknete a pustíte si druhý den další. Ne každý ale má na to, aby si nechal do života vrýt mrazivý děs a nejistotu....

Příběh připomíná epizodu z Krajních mezí, ačkoli Lukavského prolog a epilog zde není, každý si jej může domyslet. Lidská zvědavost, neodbytnost a zahrávání si s ohněm zákonitě musí nést své následky, stejně jako karmické zákony. Excelentní herecké výkony, člověk jim to fakt "žere". Pětice hráčů se smrtí roztáčí nebezpečný kolotoč, ve kterém si sáhnou až na samé dno. Zda film na otázku Co je po smrti? odpovídá nebo ne, nechť posoudí každý sám. Já jen tuto filmovou klasiku vřele doporučuji :-)