pipapa

Jedna meklenburgská vesnice prožívá hluboké proměny v letech 1945-1953. Zpracováno formou, která mě vůbec neoslovila.

První velká láska a problémy každodenního života se střídají se scénami ze hry "Romeo a Julie" , kterou právě zamilovaná dívka čte ve škole. Ďurdiak se přece je více hodí na prince než na civilní postavy.

Velmi málo dospívání a prvních lásek. Příběh se točí spíše kolem všedního, nezáživného života v jedné vesnici.

Velmi dobrá BBC adaptace podle velmi podivné předlohy Thomase Hardyho...Sen mladého Jude o studiu na univerzitě se nesplní a musí tak zůstat u řemesla, které se vyučil. Když pak vstoupí do jeho života jedna žena a pak druhá, kolo osudu se nezadržitelně roztočí až k tragickému konci. Dobré herecké výkony nezachrání tento poněkud nerealisticky smotaný a na koleně lámaný příběh/námět. Fiona Walker se objevila o několik let později v legendárním BBC seriálu Já,Claudius.

Plochá adaptace knižní předlohy Thomase Hardyho. Jedna z mála méně povedených BBC produkcí. Šest povídek, kde některé by potřebovaly opravdu hodně "okořenit". Suchopárné a jakoby nedotažené příběhy, končící vždy jako když utne náhlou smrtí/úmrtím.

Když koncem 70.let dorazí punk i na předměstí Osla, změní to život pubertálnímu Nikolaji. Stane se pankáčem. Jeho otec je ale pravý Hippie a z punku moc nadšený není. Po tragické smrti jeho ženy, Nikolajovy matky, jde punk i hippie stranou a otec vezme Nikolaje na letní výlet do nuda-kempu, aby se tu oba trochu rozptýlili. Tady se k nim přimotá ještě i ředitel školy...Tolik nepřitažlivých herců a nudistů, jak mladých, tak starších, jsem v jednom filmu najednou snad ještě neviděla. Mužskému obecenstvu se mladé i starší nudistky budou líbit... Typický skandinávský úlet.

Pro film zadaptovali podle románu Vitaliana Brancatiho Pier Paolo Pasolini a Gino Visentini. Pravděpodobně už předloha, tak potom i adaptace působí poněkud vykonstruovaně = hysterická posedlost všech žen po krásném Antoniovi, který zase tak krásný není, je nerealistická včetně přehnaného Antoniova obrazu jako obecního býka. Úporné lpění Antoniova otce na rodinných sexuálních tradicích = mužnost a s ní spojené neustálé dobývání žen je otravné. A tahle spekulativní předehra pravděpodobně proto, aby pak o to více vynikla, překvapila a ranila Antoniova impotence, která je bezohledně viděna jen jako porušení místních tradic a jiné řešení, např. odborné, a pomoc postiženému se nehledá. Asi to v té době nebylo ještě na Sicílii možné, nebo to bylo jedno z mnoha tabu. Antonio přijme svůj osud a bude hrát celý život někoho, kým není, protože jeho zpočátku občasná impotence (nemohl s krásnými ženami, které miloval, ale mohl s jinými, které byly jen pro zábavu) se postupem času asi vlivem psychického traumatu změnila v impotenci totální (?) Šestatřicetiletý Mastroianni pro mě zde není typem nadpozemsky krásného muže, jak je tu předváděn, ale spíše typem vyčpělého úředníka. Dvaadvacetiletá CC je velmi milá a profesionální. Bologniniho režie je dokonale čistá a střídmá, ale zvolený sužet mě úplně odradil.

Typická švédská bláznivá komedie, kde se tentokrát svlékají pouze muži. Bohužel ten, co se svléká nejčastěji, není tak úplně můj typ...Na sklonku své kariéry dostane profi-tenista (Peter Magnusson) náhodou "wild card" k účasti na turnaji Swedish Open. Týden před turnajem neodolá nabídce svého kamaráda (Ola Rapace), aby si udělali výlet na jachtě ze Stockholmu do Båstadu. Na této cestě zažijí řadu bláznivých situací, ale trénink a veškerá příprava na turnaj tím pádem odpadnou. Na turnaji to pak nevypadá pro tenistu dobře, ale nakonec mu to přece jen vyjde...Lehká zábava pro nenáročné s hezkými záběry na švédské prostředí/přírodu.

Slepičárna a starobinec a la Fellini. Technicky opět velmi zručné, ale výsledkem je zase přeexponované = pozornosti diváka vystavené nic. Felliniho tolik oblíbená opulentnost a bizarnost zde není tak extrémní (také díky použití pouze černobílého negativu)...Režiséra (Marcello Mastroianni) opustí umělecká múza a má i osobní problémy. Odjíždí do lázní, aby zapomněl a nabral nové síly, ale věci se vyvíjejí spíše naopak - komplikovaně a ireálně...Mastroianni se v tomhle guláši úplně ztrácí = role nervních a nemastných neslaných intelektuálů nebo umělců mu příliš nesedí. Vittorio De Sica v něm viděl úplně jiný typ herce a měl pravdu, když ho obsadil do několika svých slavných komedií, kde Mastroianni exceluje...Kdybych si měla vybírat filmy podle Oscarů nebo podle hodnocení pana V.Březiny v jeho Lexikonu čs. filmu anebo např. podle Leonarda Maltina a jeho každoročně nového Průvodce filmu a videa, tak bych se ochudila o spoustu krásných a zajímavých věcí, které ovšem do politiky a chápání těchto (ale i mnoha jiných tzv. expertů) nepasují. Nakonec při jakémkoli hodnocení je nejdůležitější sám divák. Samozřejmě tu mám na mysli diváka, který má svůj vlastní názor a nepodléhá davové hysterii.

Osobní vzestup a pád plukovníka Redla v době těsně před koncem (1.sv.válka) Rakouska-Uherska. Jednotvárné a ve všech směrech příliš sofistikované drama. K.M.Brandauera opravdu nemusím a Gudrun Landgrebe jakbysmet.