Spinosaurus

Kdo tomuto obludnému vystoupení dá byť jen jednu hvězdičku, je ruský agent.

Navrhuji zavést na ČSFD hodnocení Odpad Jaromíra Soukupa, které by se mohlo udělovat pořadům TV Barrandov. Klasický odpad! totiž není fér k dílům jako Babovřesky, Playgirls, Ordinace v růžové zahradě atd.

Na diváky Babovřesek to prostě jinak nejde.

Michal Horáček byl můj prezidentský favorit. Hrozně rád bych dal dokumentu plný počet hvězdiček, ale nejde to. Ve své podstatě je tento dokument přesným opakem tvorby Víta Klusáka. Zatímco on s divákem pomocí strojených scén nenápadně manipuluje, Robin Kvapil přímo na kameru říká divákům, co si mají myslet. Obojí považuji za špatný přístup. Michalu Horáčkovi mohli rovnou v postprodukci dodělat nad hlavou svatozář, protože dokument postrádá jakoukoliv sebereflexi, jakékoliv nahlédnutí pod pokličku volebního týmu. Zkrátka máme tady mesiáše, proti kterému stojí všechny zlé síly a naše naivní nezkušenost, za kterou se následně divákovi pomocí doprovodného komentáře omlouváme. Nezajímavý a zapomenutelný dokument. Kdo to proboha pustil do kin?

K celé sérii přidám jeden shrnující komentář právě zde. Myslím, že hodnocení jednotlivých částí přesně odpovídá kvalitě seriálu. Je to jako jízda na horské dráze. První část považuji za nejlepší, protože navozuje tajemnou a nostalgickou atmosféru. Následně seriál rozbředne v infantilitě, aby se postupem času pomalými krůčky posunul k nějaké zápletce. Kvalitní pasáž v digisvětě je pak přebita zklamáním v podobě poslední části. Seriál má totiž úplně stejné neduhy jako druhá série. O to horší je fakt, že tvůrci si chyby ve druhé sérii uvědomovali, takže je z dějové linky díkybohu vyškrtli. Místo nahrazení prázdného místa něčím smysluplným se však rozhodli, že udělají jakýsi reeboot. Nic horšího je napadnout nemohlo. Stupidní zápletku nevylepšíte novým zpracováním, ať je jakékoliv. Tím narážím na to, že v poslední části se dozvíme, že celá zápletka je vlastně o tom samém, co z kanonu vyškrtnutý film Hurricane touchdown. Do toho se ještě přimíchaly prvky z filmu Návrat Diaboromona a zrebootoval se proklínaný epilog druhé série. Suma sumárum, prostě se pustili tvůrci na tenký led. Další smutná podobnost s druhou sérií je v celkovém příběhu. Nevím, jestli to je problém všech japonských sériálů, ale navzdory kompaktní první sérii zde výstavba příběhu probíhala následovně. Vymyslely se desítky dějových linek, první část seriálu se nahradila balastem a když se blížila poslední část, tak si tvůrci asi začali drbat hlavy, že už jim zbývá jen 5 dílů a zápletek mají nedořešených tolik, že by jim zbyly ještě na další sérii. Tak si vzali inspiraci z druhé série a prostě si řekli: Tuhle zápletku ukončíme, tuhle ukončovat nebudeme s tím, že si jí necháme na příště, a zbylé dvě zápletky prostě neukončíme nijak, ať si je divák domyslí. Ve finále nám tak zbývá několik klíčových postav, které plátno opustili a už se nevrátili. Záporáci skončili neporaženi. Osud hlavních hrdinů zůstal v mlze. Čekal jsem důstojné ukončení příběhu a nápravu chyb po druhé sérii. Nedostal jsem bohužel ani jedno, proto nemůžu hodnotit výš než 3 hvězdičkami.

Kabaret má v hlavě především Jaromír Soukup.

Naprosto bezcenná záležitost. Babišův otrok (respektive otrok Babišovy vůle, abych parafrázoval Pána prstenů) čte pečlivě sepsaný projev Marka Prchala. Kdyby na jeho místě přednášel Marek Prchal, dám čtyři hvězdičky. Ale takhle ne...

Bla bla bla... politická korektnost... bla bla bla... Evropská unie... bla bla bla... kouření... Jaroslav Kubera místo státnického projevu pronesl osobní politickou agitaci s velkou dávkou dezinformací. Chápu, že Jaroslav Kubera již vzhledem ke svému věku zřejmě používá Aligátora (eeergh), ale aby tvrdil, že každá mobilní aplikace si o nás zjistí všechno, na to přece nemůže skočit ani člověk s elementárním užíváním chytrého telefonu, ne? A na této populistické vlně se nesl celý projev. Jednu hvězdičku dávám pouze za to, že poselství hradní obludy je přece jen ještě o kousek níž.

100 let republiky reprezentované prezidentem Zemanem a premiérem Babišem. To vypovídá o našem o národu všechno.

Přál bych vám být ten den ve společenských prostorách Hradu. Tam to vypadalo jako na sjezdu bývalých důstojníků KGB.