Dan

I když nám může na první pohled připadat porota ztělesněná 12 rozhněvanými muži vzdálená našim právním realitám, není tomu tak. Ať o lidských osudech rozhodují porotci z lidu nebo "profesionální" soudci, vždy jsou tato rozhodnutí do větší či menší míry odrazem traumat, stereotypů a dalších zkušeností těchto jednotlivců. Zkušeností, kterým chybí reflexe. Zkušeností, které jsou aplikovány, aniž by byl dán prostor otázkám ďáblova advokáta. A když se nad tím zamyslíme ještě trochu více, zjistíme, že k vynášení unáhlených soudů výrazně zasahujících do životů těch druhých nedochází jen v justičních palácích, ale také v každodenních příbězích kdekoho z nás...

Žena, která byla inspirací umělcům, ale nedokázala se v této roli najít.

Co dělat, když ze vztahu začne vyprchat prvotní nadšení? Rozloučit se a jít hledat dál? Zatnout zuby a doufat v lepší zítřky? Zlikvidovat svého partnera? To jsou některé z otázek, které film nadhazuje někdy v hollywoodské prostoduchosti, někdy směrem evropským hloubkám.

Jak můžeme mluvit o spravedlnosti v kontextu zločineckého režimu? Jak soudit vybrané jedince, když se na zločinech podílela do jisté míry celé společnost? Jak hodnotit jednání lidí, kteří páchané zlo tušili, ale báli se aktivně bránit jeho výkonu? To jsou jen některé z mnoha otázek, které si kladou hlavní účastníci dramatu inspirovaného soudními procesy, které položily základ modernímu chápání zločinů proti lidskosti.

Útěk z materialistické společnosti do samoty a otevřenosti k tomu, co se může stát. Odpoutání se od vazeb, které člověka tíží. Svoboda. Vnitřní obnova a proměna. Něco, co snad každý z nás potřebuje. Ale ne každý k tomu má odvahu. A jen málo z těch, kteří přemůžou strach, je připraveno na nesnáze života mimo dosah pomocných rukou společnosti...

Uvěznění v těle při totální paralýze je jako být unášen mořskými proudy v archaickém skafandru. Nebo možná ještě horší. Protože lidské vědomí je uvězněno uvnitř a může pohnout jen malou částečkou toho těžkého obleku. Ale i paralyzovaná duše ve skafandru může být volná jako motýl...

Téměř každého z nás to čeká. Někoho dříve, někoho později. On člověk pomalu začne ztrácet atributy, které pro nás po dlouhou dobu tvořily jeho lidství. Vše se začne neskutečně vléct. Nesnesitelnost na každém rohu. A přesto láska. Starostlivost. Péče. Upnutí se k tomu, kým pro nás ten druhý po desítky let byl. Fixace na příhody z dětství. Ale jak dlouho to může trvat? Jaký má význam prodlužovat utrpení? Je možné uspíšit příchod nevyhnutelného? Nezblázním se z toho? A nejsem už vlastně také blázen a duší na druhém břehu?

Sílu a motivaci potřebnou k výkonu jakéhokoliv povolání je třeba hledat v srdci. Bez zapojení srdce opadá nadšení a člověka opouštějí jeho přirozené i nadpřirozené síly...

Příjemná pohádka o rebelující skotské princezně balancující mezi urozenými povinnostmi a touhou po svobodě. Touhou po svobodě a nezávislosti, která je pro ten malý drsný národ více než charakteristická. Scotlaaand!

Americký film, kterému nenápadná francouzská židovka dodala francouzský poetický nádech.