Lygie

Taky jsem dlouho váhala, na co se to vlastně dívám. Také jsem byla zmatená, jestli se mám smát nebo spíš cítit ošklivost a obavu. Také jsem nevěděla, jestli mám těmhle "detektivům" fandit. Jenže právě v tom je výjimečnopst tohoto snímku. Nedává jednoznačné odpovědi. O tom to celé přece je.

Kdyby nebylo nutno srovnávat s původním filmem, nedopadlo by to tak zle. Tento film se však k původnímu "Butchu Cassidymu a Sundance Kidovi" odvolává nejen postavami hlavních hrdinů, ale i formálními prostředky. I zde se balancuje na hraně "demýtizující" zábavy, i tady se tradiční westernové situace ukazují v novém, civilním či alespoň "newesternovém" světle (přestřelka v rozkvetlém jabloňovém sadu), místo slavné "písničkové" sekvence s bicyklem je tu (křečovité) intermezzo na lyžích. Jenže původní "Butch a Kid" kombinoval odlehčené, civilní chování hrdinů s vážnými, mrazivými okamžiky, nikdy z něho nevymizela tato ambivalence, která se promítala i do struktury příběhu. Zde zůstává pouze slepenec více či méně zábavných situací, vedoucích odnikud nikam bez výrazného protihráče (jímž v původním filmu byla hrdinům samotná jejich "profese" a zužující se obzory opravdu "divokého" Západu) - a zjevná snaha o "hláškový film". Ačkoliv Tom Berenger od Paula Newmana hodně pochytil (a český dabing mu v tom ještě napomohl), mezi ním a Williamem Kattem to moc nejiskří a charaktery chlapíků, které ztvárňují, působí takřka identicky. Uznávám sice, že tenhle prequel těžko může přinést výrazné překvapení (koneckonců víme, jak to dopadne, i co máme mít před sebou za chlapíky) a vzhledem k tomu, že tu -téměř- nikdo neumře, těžko může být "osudový", ale Butch a Sundance si i jako zelenáči přeci jen zasloužili trochu víc.

Ano, ano, ano! Tenhle film o pilotech RAF a žádný jiný už není potřeba!

Film jsem dosud neviděla. Po dnešním pročítání recenzí mne však zarazil znepokojivý jev: diskurs Hřebejkova filmu se omezuje pouze na režisérův vlastní rybníček, jako by prostě nebylo s čím jej porovnávat. Mohu z toho tedy usuzovat, že Hřebejkovi natolik utíká současný světový filmový kontext, že prostě raději nelze ho s ním srovnávat, a že zároveň nelze najít ani kvalitní ekvivalent (protipól) jeho tvorby v českém prostředí? Tím hůř pro Hřebejka, tím hůř ale zejména pro český film! Nechci tím říct, že nemám ráda Hřebejkovy filmy (film "Musíme si pomáhat" ctím a "Pelíšky" mne baví), jen mi ta nepřítomnost srovnání znovu připomněla absenci něčeho opravdu diskuzehodného a progresivního v mainstreamovém českém filmu posledních let.

Natočit upřímný film o hrdinství a nebýt přitom přemoudřelý či bolestínský, to žádá velkého filmaře. Paul Greengrass jím je.

Neefektní, ale v několika ohledech pozoruhodný film. Příběh otce a syna uzamčených kvůli válečnému konfliktu v chalupě v lesích, kterým do jejich vyčpělého spolužití rázně zasáhne zraněná vojačka Marta, si po celou dobu udržuje spád a především nevyzpytatelné pnutí mezi postavami, do jejichž vnitřního světa však film (záměrně) nedává příliš nahlédnout. Život a události, které s sebou neobvyklá situace přínáší, se dějí a žijí, méně již prožívají a vysvětlují, jak tomu bohužel bývá u českých filmů obvyklé. Také styl filmu slouží této (ne)příjemně mrazivé syrovosti, především pak střih (a kamera), jenž nejvíce přiblížuje emocionální prožívání postav. V tom je "Marta" nejosobitější (alespoň v porovnání se zdejší tvorbou): forma vyprávění je rovnocenným partnerem vyprávěného příběhu. Přídáte-li k tomu koncentrované herecké výkony, krev na těch správných místech (nejen děje) a poctivě a do detailu stvořený (ač ohraničený) svět, v němž se hrdinové pohybují, vyjde z toho film, který stojí za to vidět. I když na druhou stranu pochybuju, že si ho mnoho lidí v kinech všimne. Aspoň můžu říkat, že JÁ jsem ho viděla.

Sedíte v plném kině, které se náramně baví, a vám jen mrzne úsměv na rtech. Možná znáte ten pocit. Komedie Confetti, apoteóza průměrnosti, byla pro mne přesně takovým zážitkem. Celkem neotřelý námět i zpracování sráží pro mne velmi povážlivá ideologie filmu, diktující mu i jednotlivé "humorné" scénky, na nichž je postaven. Vítězí zde průměr a konformita (která dvojice asi zvítězí?) v různých variacích, včetně spíš konformního střídání "improvizovaných" a nazkoušených sekvencí. Ano, jsou tu sympatičtí gayové - asi tak sympatičtí, jak by měli roztomilí zženštilí gayové průměrně vypadat - nic za tím. Ano, jsou tu postavy vyčnívající nad průměr - však se také svými ambicemi nebo životním stylem pěkně zesměšní. Ano, ti sympatičtější hrdinové mají šanci vést spokojený život - pokud se zprůměrují. A tak má pro jistotu i vítězná nevěsta oněch průměrných pár kilo navíc.

V tomhle spaghetti westernu je snad všechno špatně. Pokud hlavní pistolník ani pořádně nevystřelí, padouch propadne hysterii a závěrečná přestřelka končí patem, těžko se dá o westernu říct, že za něco stál. Režisér chvílemi zapomínal, že netočí laciný horror, ale western. Jistě chtěl využít duchařské zápletky filmu (pistolník vydávající se za svého zavražděného bratra-dvojče), ale výsledkem je něco málo vyděšených zlosynů, trocha zlověstného dýmu z kadidelnice a dokonale zabitý - již tak velmi slabý - potenciál westernu. Nevěrohodný a chatrný děj (tolik náhod, schválností a ultrablbých banditů v jednom filmu se jen tak nevidí) nezachrání ani stárnoucí Lee van Cleef v hlavní roli, uvěřit mu roli kněze žádá opravdu důvěřivost světce. Přesto však doporučuji vidět - takovou desetiminutovou scénu hromadného (a hromadně neúspěšného) pokusu o znásilnění barových tanečnic, jako je v tomhle filmu, vážně jinde neuvidíte. PS: Dostane-li se vám do rukou DVD, které se prodává v Česku, nepropadejte naději - ani jeden z obrázků na obalu není z tohohle filmu.

Kdo by si nezamiloval dráčka Mushu? Ale ještě víc mne příjemně (a mrazivě) překvapilo zobrazení nepřítele a války v téhle Disneyovce. Hunové byli opravdu děsiví, lakoničtí a krutí a na pár vteřin přinesli do vtipného a vkusného animovaného filmu neošizené Zlo. Za to těch pět hvězd.