jitrnic

Krásné záběry krajiny a života v ní, krásná Julie Christie a skvělý Terence Stamp. Na druhou stranu přemrštěná délka, ne ůplně věrohodné motivace jednání postav a problém ztotožnit se s hlavní hrdinkou (často mě napadalo, jestli není tak trochu blbá).

Nejlepší film Clinta Eastwooda a nejlepší výkon Angeliny Jolie. Ostatní aspekty od výpravy přes scénář až po herce v těch nejmenších rolích rovněž perfektní, takže pro mě i nejlepší film roku 2008.

Pořád jsem čekal, kdy na nás tahle logikou a pravděpodobností naprosto pohrdaící (ale dobře natočená, zahraná, s pěknou muzikou) srajda tzv. ironicky mrkne, nějak sama sebe shodí, ale nestalo se tak (nebo jsem špatně koukal). Ze všech nepravděpodobností mě nejvíce zaujalo, jak dva chlapci vyskočí z vlaku a ocitnou se přímo před Tádž Mahálem a samozřejmě otázka za dvacet milionů na třetího mušketýra. 50%

Nakonec mě film kupodivu do sebe celkem vtáhl a zanechal ve mně ten dojem, který ve mně pravděpodobně zanechat chtěl, takže námitky vůči němu opomíjím. Líbilo se mi to.

Někdy ve třech čtvrtinách filmu jsem se začal těšit, jak se konečně vybarví charaktery na pozadí nějakého opravdu osudového zvratu a nestalo se takřka vůbec nic, děj se došoural do předvídatelného finále a je tak pro mě zatím nejslabším Truffautovým filmem. I tak to stačí na lepší tři hvězdičky, hlavně za ústřední hereckou dvojici.

Určitě je to zajímavě natočené, já však od dokumentu očekávám nové informace resp. nový úhel pohledu a toho jsem se moc nedočkal. I tak je to velmi působivé. to, co jsem se dozvídal o Barmě z médií, jsem měl najednou z první ruky.

Problém je, že film by chtěl ukazovat uvolněné prostředí newyorských bohémů, ale často přitom sklouzává do křeče. Hlavní hrdina na mně i přes kvalitní výkon svěho představitele působil spíš jako laciný kašpárek než jako talentovaný herec (třeba to byl záměr, nevím). Nejzábavnější mi tak přišel mimickými svaly takřka nepohybující Christopher Walken.

Klidně mu odpouštím jeho nedostatky - tohle je film, na který jsem čekal. Je to první český film ze současnosti, ve kterém najdeme hodnověrné charaktery, přirozené dialogy a kvalitní výkony všec zúčastněných herců, kteří skutečně JSOU svými postavami. Vůbec jsem to nečekal zrovna od dua Hřebejk-Jarchovský a od herců jako Macháček či Issová (i když ta chvilkami možná malinko přehrává a možná vás u její postavy napadne, proč tolik tvůrců má potřebu do svého příběhu propašovat někoho duševně chorého). Soudě podle zdejšího hodnocení budu se svým názorem asi dost osamocen (a taky připouštím možnost, že zkrátka filmu nerozumím), ale já byl skoro nadšen a pátou hvězdičku přidávám za duo Menzel-Křesadlová.

Svým způsobem zvrhlá podívaná o tom, jak když někoho nadosmrti zmrzačíte, bude vám potom krásně zpívat o dvě oktávy výš. Vzhledem k tomu, že nejsem operní fajnšmekr a tříčárkované cé je mi ukradené, nepociťoval jsem při Farenneliho zpěvu příliš příjemné pocity, naopak jsem byl spíš zhnusen. Což je podle mě problém, protože autor zjevně počítal s tím, že budeme hudební složkou nadšeni. Hudební čísla zaberou snad polovinu filmu. Zbytek děje pak je dost provařená story. Navíc postava Georga FRidricha Handela mi přijde opravdu podivně pojatá. Největším kladem snímku je kromě věrohodné výpravy a kostýmů především herecký výkon Stefana Dionise - já ho řadím mezi ty nezapomenutelné.

Já myslím, že jeden klad by se tomu přece jen dal přičíst k dobru. Není to klasická parodie (kterou nesnáším), je to jakási podivná obskurnost natolik ujetá, že jsem jen nevěřícně kroutil hlavou (a je pořád lepší, když u vás film vyvolá jakoukoliv reakci, než žádnou reakci).