bravo1

Já bych si s emma53 dovolil nesouhlasit - každé dílo Clauda Lelouche je jedinečné, ale na rozdíl od předchozích Šťastný nový rok a Muž a žena mne "Ať žije život" nezaujal, nevtáhl do děje, "chemie" filmu je nevyzpytatelná. V paměti zůstane scéna výuky herectví J. L. Trintignanta.

Jeden krátký rozhovor: Realismus je ideologie jako každá jiná Svět Alaina Robbe-Grilleta, tak jak byl vyjádřen tímto dílem, šel z většiny mimo mne, krom některých záběrů.

Další Pialatova variace ambivalentních vztahů, tentokráte věnovaná tomu partnerskému. Na rozdíl od výborné vztahové studie Našim láskám tomu výrazně chyběla přesvědčivost, a to především v druhé polovině.

Mnohem zdařilejší varianta než Zámek. Knižní podoba je ale filmem asi nedostižitelná.

Kdysi při otevření knihy Zámek jsem se při vstupu K. do hospody pohroužil do těžko slovy popsatelné atmosféry. Zde si říkám - co to je? Tohle má být Zámek? Tohle má být K.? Kde je ta temnota, mlha, kde je ta šeď Zámku? Co je to za nepovedenou televizní inscenaci?

Téma psychických poruch je na filmové plátno velmi těžko přenositelné, v tomto případě to nevyšlo. Možná je nutným předpokladem to, aby režisér, herci nějakou tu duševní poruchu vykazovali.

Pocitově mi tenhle film připomněl Tarkovského Solaris.

V předložených obrazech jsem emoce nenašel. termi: Ano, hledám emoce, třeba ve tváři, v hlasu, v postoji těla, v dotecích. Mimochodem, tím, že někomu úmyslně zkomolíš nick, něco (o sobě) vyjadřuješ.

Napětí téměř nulové, množství vypitého čaje inspektorem Calhounem značné - pytlík čaje inspektor vyndával házecí šipkou - což byl jeden z nejpoutavějších momentů filmu.

Zajímavý začátek byl postupem času vystřídán rozvláčnou pasáží s dialogy, které obsahem, ani formou pohlcujícími nebyly. Vztahově vyhrocenější konec přišel pozdě. Překvapil mne evropsky znící hudební doprovod.