dashwoody

Navzdory všem oprávněným výtkám ke konceptu, scénáři i provedení nakonec dávám Sedláčkovi 4 hvězdy - a to za obsazení a výkony Javorského, Stacha a Plesla, doufajíc, že tyto velké talenty tato bohémsky promarněná šance aspoň katapultuje do hlavních charakterních rolí v nějakých kvalitních celovečerních filmech...

Jsem docela zaskočená, kolik opravdu zlých slov padá v komentářích jak na adresu celého filmu, tak hlavně na adresu hlavního hrdiny, malého kluka, který má plno práce se svými vnitřními kostlivci a navíc nečekaně a tragicky ztratil otce, na kterém velmi lpěl. Nicméně míra nenávisti diváků k jeho postavě znamená hlavně pro malého Thomase Horna, že svou roli zvládl výborně a pevně věřím, že za ni získá mnoho ocenění. Další zajímavým jevem je, jaké film vyvolává rozporuplné pocity a jak protichůdně je hodnocen - někdo kritizuje málo sentimentality, pro jiného je to zase především patos a sračka...hmm, co si z toho vybrat, když film neznám a rozhoduji se podle zdejších komentářů, jestli má cenu na něj jít či nikoliv...Film jsem zatím měla možnost vidět jen v původním znění bez českých titulků, takže jsem všemu do detailu nerozuměla, přesto na mě hodně zapůsobil - pro mě v něm byla správná míra emotivních momentů i odstupu od celé tragické události. Oskarovi jsem jeho zoufalství věřila a snažila se chápat jeho motivaci, urputnost i poněkud neurvalé chování, a pakliže je mladičký Horn opravdu nováčkem bez jakékoliv předchozí herecké zkušenosti, smekám před tím, co dokázal na tak velkém prostoru předvést. Max von Sydow je fenomén a dalšího komentáře netřeba. Pro lidskost a civilnost osobnosti Sandry Bullock mám slabost, takže jsem ráda, že udělala další kvalitní film (kterých bohužel na kontě opravdu moc nemá) a z romantických poblázněných rolí se začíná přehrávat do dramatičtějších a vyzrálejších postav. Přestože má ve filmu jen pár záběrů, ukázala, že když na to přijde, zvládá i složitější psychologické polohy. Ve scéně usmíření předvedla, jak se do několika dotyků vejde celé moře mateřské lásky, přestože sama biologickou matkou není. Doufám, že až se film dostane k nám do kin, jeho hodnocení se zvedne, protože tolik nenávistných komentářů si nezaslouží ani to téma, ani to zpracování, ani ti tvůrci...

Jedna z těch lepších studiových televizních inscenací s výbornou Janžurovou a Bydžovskou, jejíž typický smích žádná herečka asi nepřekoná... "Helenko, já jsem vám přišel říct, že jsem všechny pustil k vodě." - "Jo? Pustil k vodě? Vy chováte kachny?" "Počkejte, počkejte, to už nemluvíte vy, to už za vás říká nějaká putička." - "Za člověka v životě mluví tolik lidí, že už mi to ani nepřijde." "Počkej, nesměj se jako tele..." "Já jim udělám čtyři fotky 18x24 a ony mi za to daj kilo." - "Kilo čeho?" "Podívejte se, jak jsem nádherně vypral prádlo!" - "Komu?" - "To je otázka, peru nám všem!" - "Nojo, ale todle nejsou naše povlaky..."

Poprvé jsem to viděla v rámci jednoho marketingového průzkumu a myslela jsem, že těch 40 minut ani nevydržím, jak nudně a zdlouhavě se Sobota (ne) vymotává z těch Dvořákových absurdit. Po několika letech jsem se na podobnou akci dostala znovu a opět na ní servírovali tento film. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet - nad sebou i nad Sobotou. Od té doby už se žádných takových akcí neúčastním, protože se děsím toho, že na mě zamává Dvořák v munduru americké silniční policie a já to nekonečné martyrium budu s chudákem Sobotou zažívat znovu. Ale dvě hvězdy aspoň za nápad a absurdnost celého toho systému.

Proč ve výčtu herců chybí Klára Lidová coby představitelka Aničky? Hrála ve více filmech, tak moc nechápu, proč tu vůbec není její profil...

Původně se mi to zdálo jako dobrý nápad - vidět postupnou proměnu společnosti i běžně používaných věcí, které nám do života plynule přicházejí, aniž si v tu chvíli plně uvědomujeme jejich převratnost...jenže postupem dílů mě zklamala celková realizace. Spíchnuté horkou jehlou, dělané na efekt. Vadí mi, že z toho čiší to hraní si na "jako". A že já jako divák vím, že "je to jenom jako". Že všechno kolem jsou možná někdy horko těžko sháněné kulisy a rekvizity, kam se občas zatoulá nějaký kousek z Ikea, který všichni znají z jiných současných filmů a seriálů, takže si ho nelze nevšimnout. Kde má po vzoru současných seriálů každým s každým nějaké techtle a možná i mechtle. Kde se kvůli jedné nárazové nevěře odsoudí hlavní aktérka, ale pak se toleruje mnohaměsíční oficiální poměr jejího podvedeného manžela. Kde si hlavní hrdinové nějakou dobu žijou s někým jiným a pak se k sobě vrátí, jako by se nechumelilo a dál představují pevné partnerství, aniž by rodinná krize poznamenala jejich vzájemnou důvěru. Kde se deklamuje charakter postavy, ale její chování tomu ani neodpovídá. Kde se jedna postava nepochopitelně málem zblázní a pak se nepochopitelně zase odzblázní... Každý film i seriál ze 60., 70. a 80. let nám o době, slovníku, oděvech i společenských a rodinných problémech té které doby podá daleko realističtější svědectví. Ale pravda, neudělá to kontinuálně, polopaticky nám nevysvětlí jak to vlastně bylo doopravdy, kdo byl ten dobrý a kdo zlý. Porevoluční doba do filmové a televizní tvorby stejně jako do našich životů přinesla umělé prefabrikáty a Vyprávěj nám to nejen vypráví, ale i ukazuje.