ounou

Mám slabost pro citlivé a poetické filmy. Tohle je jeden z nich. Záběr lámající se větve na začátku filmu je právě to, co mi v současném česko-slovenském filmu chybí.

Jeden z těch filmů, které si můžu pouštět pořád dokola a nikdy mě neomrzí.

Tohle geniální dílo prožívám pokaždé jinak. Úsměv se mísí s otřesem a dohromady je to nakonec tak, jak to má být. A všechno dohromady tvoří jeden z nejlepších filmových dojmů.

Jednu hvězdičku jsem ubrat musela, respektive ubral jí můj pocit, který si není jistý, zda je to tak dobré, jak to vypadá. Ale rozhodně to není film, u kterého bych byla zhnusená.

Nízkorozpočtové a přesto dost silné. Připomíná mi to východní filmy.