Swallowdale

Na teenage film made in USA dost nadprůměrné. Možná vůbec nejlepší v žánru, co jsem zatím viděl. A Ellen Page na kolečkáčích? Na to bych se moh koukat donekonečna. Jenom teda jednu věc nutno výrazně vytknout. Jak je možné, aby ve filmu, který se tváří jakože osmdesátkově, maximálně přelomově osmdesátkově/devadesátkově (určitě podle absence jakýchkoli mobilních technologií a ač nejsem odborník, ty auta a další reálie mně přišly jako ještě staršího data), byl používán internet, google a wikipedie? Nejsem ten, kdo by ujížděl na hledání chyb ve filmech, ale tohle je úlet... 95%

Většina filmů o coming outu zobrazuje puberťáky(ačky), jak si procházejí tímto nelehkým obdobím. Tento film je poněkud originálnější. Jenny už má pubertu dávno za sebou, žije 5 let se svojí přítelkyní Kitty, jenže nikdy nenašla odvahu říct to své rodině. Jak tedy zareagují její rodiče na to, že se jejich nejmladší dceruška konečně vdává, a že si bere svoji spolubydlící? Rodinné drama je zvládnuté celkem dobře, ale jinak si film opravdu bohužel nezaslouží o moc víc než těch 55%. Vadilo mi, že vztah Jenny a Kitty není vůbec vykreslen a zejména Kitty řekla tak dvě věty za celej film. Ani jednou se nepohádaly, ani jednou neměly vážnější rozhovor... škoda, z tohoto námětu se dalo určitě vytěžit více... 55%

Tendle film je opravdu pecka. Sice by se mu dalo vytknout pár věcí, zejména občasné přehrávání některých herců, ale jako celek vynikající. Podílí se na něm samozřejmě jednak režie Andrzeje Wajdy, ale také vynikající románová předloha Jerzyho Andrzejewskiho. Knihu jsme kdysi dávno četl u nás na chalupě, ale už si to příliš nepamatuji. Byla v ní významná dějová linie, která ve filmu není, o návrativším profesorovi z koncentráku, ve kterém soudruh Szczuka rozpozná člověka, který v koncentráku udával své kamarády a podlézal Němcům pro vlastní záchranu. Ale tehdy (asi jsem byl ještě příliš mladý) jsem nedocenil hlavní devízu díla. Téměř absolutní autorovu odtažitost. Ač autor evidentně "straní" komunistické straně, nijak ji neidealizuje, a druhou stranu nedémonizuje. Kriticky se staví k počínání obou stran, a nejvíce pranýřuje bezpáteřní kariéristy. Kniha byla napsána už v roce 1948 a je škoda, že je dnes trochu pozapomenuta. Film je pak z roku 1958, a ve své ideové odtažitosti je snad ještě dál než kniha. Marně přemýšlím, jestli u nás vznikl takový film, a to považme, že poválečné Polsko nebylo poválečné a mírové jako Československo, ale že to byla země, kde probíhala de facto občanská válka.... 90%

Konečně mám za sebou tuto římskou klasiku! K Audrey a Gregorymu se netřeba vyjadřovat, takže se jen pozastavím nad Římem roku 1953. Tehdy ještě bylo možné jezdit po silnici skrz Forum Romanum (ve filmu je vidět, že vedla kolem oblouku Septimia Severa, před kterým Gregory najde spící Audrey, a dále se stáčela mezi Saturnův a Vespasiánův chrám) a před fontánou di Trevi člověk mohl pozorovat děti lezoucí po fontáně, což je dnes samozřejmě zakázáno, bez obav, že bude ušlapán tím příšerným davem... 90%

Díky Íránskému filmovému festivalu jsme si poslechli Sáru a jejího bratra Ayata naživo hned po skončení filmu a byl to skvělý zážitek. Potřást si se Sárou rukou a vyfotit se s ní byl ještě větší zážitek! Díky takovým úžasným lidem neztrácím víru v lepší budoucnost pro lidstvo. Ze snímku je také patrné, jak pokroková íránská společnost je, přes všechny absurdní zákazy, které ji svazují. Kéž by to západ jednou pochopil a navázal s Íránem spolupráci na místo středovéké Saúdské Arábie... 90%

Úlet. Což o to, že děj vlastně do puntíku kopíruje jedničku, to by se při rozumném zpracování dalo unést, ale když všechny dialogy skřípou a jsou často úplně o ničem a úplně zbytečné? Humor byl taky převážně trapný, takže nehudební stránka filmu je opravdu za totální nulu. Velká škoda, protože ty vystoupení mají grády (ještě větší než v jedničce), ať už v podání Das Sound Machine, nebo ten závěrečnej doják Barden Bellas...

Opravdu velká škoda nezvládnutých, strojených dialogů a hloupého dabingu khmerských herců i Milana Kňažka, dabovaného nesmyslně Petrem Čepkem. Film je to jinak zajímavý a některé záběry jsou opravdu povedené, k tomu dobrá hudba Kocába a Pavlíčka...

Spashley reunion! Pro fanoušky South of Nowhere splněný sen, plný ztřeštěných scén a chytlavých písniček...

Nemám rád fantasy, ale todle je vyjímka potvrzující pravidlo. Obě složky, reálná a fanatastická jsou od začátku do konce strhující podívanou a vše vyvrcholí ve finále, kdy se obě složky tragicky propojí... A scéna s pojídačem dětí? No je jen málo scén, při kterých mi srdce bušilo tak rychle...

Pár much by se možná našlo: šikana zde graduje asi až příliš vyhroceně a těžko uvěřitelně, ale ten konec je tak syrový a drsný a tak mi při něm běhal mráz po zádech, že na to do smrti nezapomenu. Jsem založením pacifista, a násilí nemám rád v jakékoli podobě, ale od scény na pláži sem byl v "transu" a nejradši bych šel Kasparovi s Joosepem v jejich závěrečné pomstě pomoci.... 95%