Sidonka

Velice praktická záležitost. Hlavní výhodou je že ačkoli 95% seriálového dílu promeškáte, děj i závěr si snadno domyslíte. Seriál je též dobrý jako motivační kulisa při cvičení či ho lze použít při přípravě dietního salátu když chcete zhubnout do plavek. Lze při tom libovolně odcházet z místnosti, stahovat zvuk nebo telefonovat a pořád jste tak nějak v obraze. Říct, že jsem tento kultovní kousek nikdy "nesledovala" by byla lež. Dnes nestačím žasnout nad tím co všechno jsem kdysi dokázala, byť jedním okem, pozorovat. Ale ono se zas tak není čemu divit. Natočili to přece v roce 1989. Asi to byla přece jen vítaná změna pro televizní puberťačku (po všech těch socialistických Ženách za pultem, které milovaly Sovětský svaz a záleželo jim především na tom aby v práci plnily plán).

Erotická kravina, která splnila svůj účel.

Strašné zklamání. Chtěla jsem se o sektě dozvědět víc a čekala film, který mi scientolog.církev trochu poodhalí. Film který sice nebude úplně pro každého, bude možná pracovat s náznaky, ale bude to opravdové drama, co umí oslovit diváka... Tenhle kousek opravdu není pro každého a dle mého patří tvůrci do skupiny snaživců co tvoří pseudoumění pro hrstku lidí. Jsem opravdu rozladěná. Když jdu na komedii čekám oddech a zasmání, když jdu na horor čekám že se budu bát a pokud mi tenhle žánr nesedí-prostě se mu vyhnu. Jak se ale vyhnout současné tvorbě, která slibuje drama a pak je to pro mě jen plytká neemoční zívárna, bez chutě a bez zápachu, kde se nemám čeho chytnout, není tam nic co by mě oslovilo, nic s čím bych se dokázala ztotožnit, nic nad čím bych se chtěla zamýšlet, prostě žádný zachvění natož pak otřes, jen lhostejné sledování střídavě šedého obrazu a pak zase hodinek s jedinou upřímnou otázkou: "Probůh, kdy už tohle utrpení skončí?" Můj vzkaz těm co film ještě neviděli je tudíž tento: pokud chcete vidět umělecký film, jděte na Bergmana, pokud se chcete dozvědět něco o sektě přečtěte si knihu o náboženských skupinách, ale na film Mistr už jděte jen na vlastní nebezpečí!

Film mě nenechal chladnou. Trochu sice vadí to umělecké klišé, že skoro všichni pacienti s poruchou osobnosti a přecitliv. reakcemi musí někoho vraždit, ale budiž. Také trochu přehnaně ukázané jak emočně nestabilní lidé komplikují život sobě i ostatním, protože v afektu (do něhož se dostávají poměrně snadno) nevidí neslyší nikoho jiného než sami sebe. Ano, poněkud černobílé charaktery nejen v postavě zlé popudlivky a hodného pana doktora. Preiss jako vždy přesvědčivě výborný, Postlerová sice přehrává, leč scénář jí dle mého příliš neumožňuje jinou polohu. TV zpracování by se dalo vytknout více, včetně slabších míst a chudých, nyní již zcela nemoderních a nevhodných kulis, ovšem s českým rozpočtem musí divák skromně "počítat". Protože na tento kriminální film musím myslet i po vypnutí televize, dávám přes všechny své výhrady (pro někoho možná paradoxně) vyšší počet bodů.

V žáru vášně jsem sledovala asi deset minut a protože to se mnou pořád nic nedělalo, musela jsem si tento ne přírodní příběh plný sexu odepřít. Pro mě moc "umělé", bohužel.