mustafa

Líbil by se Vám film, kde se hlavní hrdinka po celou dobu chová jako naprostá "kráva"? Po celou dobu sledování jsem si musel říkat: "A co jsi čekala!?" Otevřeně přiznávám, že celkový dojem jsem si utvořil z faktu, že jsem prostě nepřistoupil na hru s hloupou husičkou, která se snaží nalézt štěstí zaobalené v prvním keňském černochovi, kterého potká. Jedná se o naprosto bezduchý snímek o rozlišnosti kultur, jakých už bylo natočeno bezpočet. I kruté scény (např. narození mrtvého dítěte, hádky mezi Carolou a Lemalianem) na mě působily chladně, nepřesvědčivě. Bílá masajka je trapným moralismem a naprosto nezajímavým filmem.

Zathuru jsem zhlédl víceméně omylem a klišovitě musím napsat, že jsem byl velmi mile překvapen. Snímek je inteligentní, dialogy smysluplné a děj celkem strhující. Jedná se o skvěle natočený dobrodružný film z vesmírného prostředí. Srovnání s Jumanji se přímo nabízí, ale myslíim si, že Jon Favreau (líbil se mi už jeho Elf a potvrzuje, že dobrodružný žánr je jeho parketa) předlohu zpracoval poutavěji a tím pádem lépe, skvěle stupňuje napětí, volí zajímavé postavení kamery a měl zejména větší štěstí na dětské představitele, kteří hrají se skutečným odhodláním a díky nim je celkem stravitelné i jasné ideologické poselství, které je ve filmu obsaženo. Ovšem film paradoxně problematika "rodiny nade vše" jaksi zceluje a hádky mezi sourozenci jsou podány celkem věrohodně, není to jen takové bezduché "pošťuchování" a primitivní tlachání o rodinném štěstí. Kouzlo filmu spočívá především v tom, že pracuje s dětskou představivostí a dětským okouzlením, touhou po nezávazném dobrodružství. To se do filmu podařilo přenést bravurně, i za cenu omezení vizuálních efektů, které bývají součastí každého podobného filmu (a to se snímek paradoxně odehrává ve vesmíru). Vizuální efekty jsou ve filmu jen proto, aby podpořily vyprávění a neobtěžovaly diváka od děje, nechtějí diváka nadchnout faktem, že jsou daleko lepší než v předchozím snímku, který se ovšem omezil pouze na efekty a příběh je odsunut na vedlejší kolej. Tento přístup se mi líbí a bezmezně ho schvaluji. Být o deset let mladší, u filmu slintám nadšením, takhle alespoň vím, co pustit mladšímu příbuzenstvu, až se opět dostaví na povinou rodinnou návštěvu. Zathuru totiž s chutí zhlédnu znovu s nimi.

Tíživá, temná , depresivní atmosféra. Vysídlená, rozpadající se polská sídliště a průmyslové zóny. Beznaděj, krutá realita a naprostá odevzdanost všudypřítomná. Do toho vyjukaný klučina, který v těchto končinách prožívá doslova muka. To vše tvoří velmi dobrý a atmosférický thriller, který působí trochu jako zjevení. Vizuální stránkou, atmosférou a dětským hrdinou mi film připomínal Faunův labyrint a sám režisér přiznává inspiraci Nočními můrami. Jedná se o hodně moderní podívanou, střihem se rozhodně nešetřilo (zvláště u a "akčních" scén útěku či požáru). Bohužel v naší kinematografii se podobně laděných snímků zřejmě jen tak nedočkáme, což je škoda. Hyena je zajímavým snímkem, který určitě zaslouží pozornost.

Sdělení filmu je chvályhodné a je dobře, že se někomu povedlo na tento problém poukázat. Bohužel jsem ve filmu postrádal jakoukoliv atmosféru a nějaký moment překvapení. Hlavní pointa filmu je jasná po pár minutách, což určitě není dobře a film to v celkovém výsledku velmi sráží (nejvíce mě iritovala scéna s rozsvícením lampy a následného "odhalení"). Upřímně se musím doznat, že mi vadila postava a výkon Martina Hoffmana. Jeho postava je naprosto neživá, chladná, odevzdaná a u herce jsem postrádal nasazení, které by postavu dokázalo polidštit a divákovi přiblížit a vykreslit emoce.

Snímek je nanejvýš milý a roztomilý, kýčovitý. Filmu se daří parodovat žánr romantické komedie a přitom do této škatulky spadá. Obsahuje vše, co by romantický film měl obsahovat (zpomalené záběry, nejrůznější překážky v cestě za nehynoucí láskou, tematika pravého přátelství a samozřejmě škůdce v podobě slizouna). Kouzlo Penelope tkví právě v tom, že si scénáristé opravdu s těmito zažitými žánrovými postupy pohrávají a inovují je za pomoci pohádkových prvků (podivné bytůstky, legenda o prasečím rypáčku) tak, že vynikne jejich vtipnost a originálnost. Bohužel, Penelope je opravdu díky vyjmenovaným bodům tak výjimečným filmem, že vrhá velký stín na podobně laděné snímky, které sráží snad až na úroveň ubohosti.

Tematicky velmi zajímavý snímek. Příběh je opravdu obsáhlý, daří se výborně zachytit život jedné rodiny během dvaceti let. Atmosféra 70. let je zachycena zajímavě, poutavě a dovede diváka naprosto pohltit. Jak je zde již zmíněno, je třeba vyzdvihnout filmovou hudbu, která nádherně doplňuje jednotlivé pasáže a dopomáhá vykreslit pocity zmateného hrdiny, který touží najít "své" místo na světě, což je samozřejmě i zásluha hlavního představitele role. Právě zejména díky hudbě na mě snímek působíl spíše melancholickým dojmem. V některých chvílích jsem se pousmál, ovšem byl to spíše pokřivený úsměv, nikoli veselý smích. Snímek rozhodně není jen dalším přírůstkem do ohromné řady snímků o hledání vlastní identity, film se totiž štěpí do několika závažných tematických rovin (rodina, drogy, sexuální život, atmosféra a vývoj doby, víra) a v tom spočívá jeho výjimečnost. Skoro jsem se až divil, že ten film drží pohromadě a dává smysl. Dar od Boha je jedním z nejpovedenějších a nejoslovujících snímků posledních let, který si ovšem jen tak znovu nepustím. Film na působil opravdu velmi melancholicky a při sledování jsem neměl nejlepší pocit, osud rodiny Beallieuových mi přišel možná až příliš krutý...

Naprosto obludný projekt, který pouze bezhlavě parazituje na prvním díle. Přitom oba díly spojuje snad jen postava hlavního hrdiny, který dokáže pozměnit minulosta postava jakési femme fatale, která je důvodem hrdinova konání. Žene ho touha po dokonalosti. Jenže první díl je jízda vyčnívající svou originálností a struhujícím způsobem vyprávění. Naproti tomu dvojku zdobí katastrofální příběh, velmi špatní herci, laciné triky a ke všemu naprosto laciný konec. Postavy jsou jednotvárné, neprochází jakýmkoliv vývojem. Ovšem nejhorším shlédávám přílišné a především hloupé moralizování a neustálé podstrkování nejobyčejnějších ideologických tezí, které z diváka dělají naprostou loutku a hlupáka. Naprosto zbytečný film, který neměl vzniknout.

Není to tichý film. Je v něm řečeno možná až příliš mnoho. Komorní drama, které vyniká především svou hlavní myšlenkou - vyobrazit svět viděný do sebe uzavřenou, nedůvěřivou dívkou. Film pomalu, ale jistě balancuje na hranici několika žánrů (drama, thriller, komedie), ovšem od počátku jsem pociťoval při sledování mírné mrazení (umocněné vhodně použitou hudbou) a především znechucení nad hlavní myšlenkou snímku Quiet. Je těžké popsat pocity, které film vzbuzuje. Svou poetikou plyne vyprávění pomalu, ale jistě. Směřuje k závěrečné kolizi, která je zbytečně znevážená svým vyustěním. Jakoby se tvůrci zalekli být příliš netradiční a především chtěli ukázat, že každý čin musí být potrestán. Jak už je zde řečeno, Elisha Cuthbert je sice neuvěřitelně krásná. Ovšem herecky ji zde velmi zastiňuje Camilla Belle. The Quiet je velmi povedené drama.

Narozdíl od většiny si nemyslím, že by série upadala do prostého opakování a vykrádání sama sebe. Ačkoliv vraha známe již z předchozích dílů, daří se tvůrcům vynikajícím způsobem budovat napětí (především díky paralelním dějům) a snaží se vysvětlit nesrovnalosti z předchozích Saw. Celý film navazuje na předchozí děj a ano, trojka je rozhodně krvavější a násilnější - násilí zde působí místy velmi samoúčelně, snaží se za každou cenu šokovat a znechutit divákovi podívanou. Nelíbí se mi ani přílišné moralizovaní trojky. Na druhou stranu - snímek není rozhodně horší než druhý díl, který podle mě kopíruje a vykrádá první díl víc. V trojce je vidět snaha rozložit děj do několika paralelních časových úseků, které se propojí ve velkém finále, které dává prostor pro pokračování, na které se opravdu srdečně těším. Saw je velmi vyvedená série, která mě svou atmosférou dovede doslova pohltit a i přes mnoho nedostatků si myslím, že v současně žánrové tvorbě vyniká.

Souhlasím se skvělým výkonem Marion Cotillardové, která prodělala v tomto filmu změnu k nepoznání. Její výkon jde do krajností. Gesta, mimika i způsob řeči, to všechno vyzdvihuje její výkon z celkově velmi chladného a skoro až podprůměrného autobiografického filmu. Jednotlivé úseky ze zpěvačina života jsou naprost nepochopitelně řazeny. Chvílemi jsem měl problémy se v ději vůbec orientovat a především odhalit, o kterém období Edith Piaf snímek zrovna pojednává. Nechronologičnost celému filmu neuvěřitelně škodí a závěrečná část velmi silně připomíná emocionální vydírání diváka. Nesnáším sitauce, kdy se film snaží za každou cenu diváka dohnat k nezměrnému obdivu hlavní postavy a především citově vydírat. Osud Edith Piaf byl krutý, ale tento snímek je krutý vůči ní. V celkovém dojmu z filmu Edith působí jako bohyně, která se svým životem protrápila k pokojné smrti. To vše na úkor hudby a vylíčení dobové situace. Myslím si, že za Edith by měla hovořit spíše hudba, která po ní zůstala, než její nesčetné životy eskapády.