Foma

Do skutečný kvality tomu něco chybí, přesto zachycení nálady na "černoškým" ostrově, kde jakoby se zastavil čas, je přesvědčivý, stejně jako některý momenty - Beethoven, scény se služebnou, ředitelkou, inspektorem. A děti jsou taky dost prima.

Na to, že jsem od toho fakt nic nečekal, mě to teda dostalo. Dokonce natolik, že jsem si hned musel přečíst fakta o hlavních aktérech :-).

Jo, tak tohle je skvělá a chutná jednohubka, trochu prostomyslná, ovšem tak vtipná, zábavná a i napínavá, že mám dobrou náladu, kdykoliv si na ní vzpomenu.

Hodně milý. Když totiž víme, že to napsal Mitchum a sledujeme, jak v tom krásně odhalil svojí duši, asi drsnou, chlapáckou, a přesto v něčem romantickou, svobodnou a jemnou, tak se na to hezky kouká a je to v něčem takový opravdový, poctivý. Opravdu, to neni fráze, poctivost mě napadla jako první charakteristika tohohle filmu, kterej jinak působí dost neumětelsky, ani havárie a honičky pořádně nedotáhli, herci chvilkama ani snad nehrajou, ale vono to vůbec nevadí, ta poctivost všechno převáží.

Excelentní film v kvalitě nepolevujících Dardennů, kde se v první půli odehrává nečekaná romance, která je v jejich podání nádherná, uvěřitelná a o to silnější. V druhý půli přicházejí bolestný výčitky svědomí, silnější než osobnost, která jima trpí, takže jsme postupně jejich rozkladnou silou uváděni do světa, o němž nevíme, jestli je pravdivej či ne. Každopádně je zde snaha a touha po světle a vykoupení, k tomu na závěr tóny Beethovenovo poslední sonáty op.111, Dardennové prostě čarujou... ( spolu s nima i Arta Dobroshi, ostatní herci a jasně, Pan herec Jeremie Renier).

Fakt takový osmdesátky se syntezátorama, holkama s účesem na pudla atd., spíš nic moc, ale zajímavý exteriéry, samozřejmě kvalitní Jeff a James. No a Widmark ovšem,

70%.

70%.

Neskutečnej climax s nádhernou Lynn Carlin. Jinak i když už jsem byl s Cassavetesem trochu obeznámenej, chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, že sleduju zcela realistickou, vlastně až dokumentární, sondu do životů, myslí a srdcí americký middle class, která je o to víc fascinující. Vlastně se tam "nic" neděje a přitom se tam děje život. Nebo alespoň jedna z jeho forem. Zajímavý je, že to zřejmě i kritika takový formy života, ale Cassavetes má natolik empatický schopnosti, že nás osudy postav fakt zajímaj a přáli bychom si, aby z utrpení našli cestu, aby došli nějakýho naplnění. K čemuž možná ve filmu dojít nemusí, ale dobrý je, že k tomu pohne diváka.

Docela dost dobrá, velmi pokleslá zábava :-).