Rommaano

Rozhodně stojí za zhlédnutí. Holmes je důvtipný, zápletka záhadná, jen Watson je asi natvrdlý až příliš.

Máte rádi KOČIČKY? Pak tohle musíte vidět! A trikuchtivý divák si možná ani nevšimne, že vlastně konzumuje poezii :-) Duchovní rozměr knihy je pochopitelně trochu potlačen, ale brilantní obraz dává známému příběhu nový rozměr. Film není jen o 8 měsících s tygrem v záchranném člunu. S trochou vcítění lze zažít opravdovou radost z maličkostí, jakou může být špaček tužky a kousek papíru uprostřed širého oceánu, nebo fascinaci z existujícího, jež mnohonásobně předčí vymyšlené, jako jsou létající ryby, světélkující medúzy, bublinkující velryby, útok predátora nebo zrcadlení vesmíru, a možná i pochopení, jakou skutečná VÍRA dává sílu. Přestože děj nezachází do zbytečných podrobností, vnímavý divák odchází s pocitem, že vše bylo uspokojivě vysvětleno. Tak jako hlavní hrdina dává vybrat, které verzi příběhu chcete věřit, můžete si sami svobodně zvolit, zda se chcete zabývat teologickými, filozofickými či technickými nedostatky, nebo, tak jako já, se nechat okouzlit a odcházet s pocitem vnitřního obohacení. Hynku! Viléme! Jarmilo! Tenhle kus určitě doporučuji!

Film Hobit je důkazem Cimrmanovy světovosti. Tvůrci v něm tak důsledně aplikovali jeho slavnou frustrační kompozici, že se nezabývá žádnými vedlejšími, natož pak hlavními motivy - vystačí si pouze s mostky, výplněmi až vycpávkami, nejčastěji však vykrádačkami úspěšných sekvencí předchozí trilogie. Dychtivý divák tak téměř tři hodiny prožívá intenzivní střídání pocitu očekávání a pocitu zklamání. Nevím, věru, co vytknout dříve, zda mátožnost postav, zdlouhavou popisnost, trikovou skřetí zbytečnost nebo opakování profláknutých efektů. Gandalfovo stálé: "Utíííkejte!" má pro mě tentokrát hořkou příchuť doporučení. Přesto dávám 62,5%, protože stále doufám, že jsem jen nebyl správně naladěn a později, jak je u Tolkiena i Cimrmana zvykem, mi význam díla dojde.

Farinelli, vlastním jménem Carlo Broschi, o kterém snímek vypráví, byl jedním z nejproslulejších pěvců kastrátů 18. století, jehož výkony už sotvakdy mohou být zopakovány (zvláště poté, co byly kastrace v Itálii od roku 1870 zakázány). Jeho filmový soprán musel být složen ze dvou hlasů různých pohlaví, aby se alespoň přiblížil Farinelliho známému pěveckému rozsahu. Příběh je možná trochu banální, ale vše bohatě vynahrazuje celkový hudební zážitek. Máte-li citlivou duši a dosud jste nezažili hudební orgasmus, mohu jen vřele doporučit!

M se vrací do své původní staroanglické kanceláře a napříště už si zase bude zapínat poklopec, jak si to Ian Lancaster Fleming představoval. Zranitelnost Bonda zlidšťuje a zároveň podtrhuje jeho výjimečnost (klidně zvládne i dva inkasované zásahy s jedinou jizvou, když na to přijde). Díky skotským exteriérům se do filmu vrací téměř "holmesovská" atmosféra - blata, mlhy, klikaté silničky, krásné kamenné domy, prostě paráda! Ani zápletku není potřeba nafukovat - stačí přece, že jde o život - není nutné zachraňovat hned amerického prezidenta nebo celou zeměkouli. Došlo i na přiměřenou originální destrukci, takže pokud jde o dobrou zábavu, snímek určitě nezklame. Přestože obsahově bude vždy do čeho rýpnout (třeba do didaktičnosti obhajoby existence tajné služby před ministerskými úředníky, která má možná spíš vychovávat diváka k toleranci k opatřením proti terorismu, nebo do zbytečné baterky starousedlíka na cestě do kaple), v mnoha ohledech se však Skyfall dá považovat za návrat k původním bondovským hodnotám.

Atlas mraků je pro vnímavého diváka v první řadě továrnou na EMOCE. Není třeba vše postřehnout ani hned všemu rozumět. Stačí nechat se unášet a nebránit se občasnému dojetí. Hlubší myšlenky se pak vynořují stejně samozřejmě, jako mrazení z dobrého skutku nebo podmanivé hudby. Mesiášské poselství filmu jde tentokrát až k pramenům vzniku víry - z pochopení, odhodlání, sebeobětování - zkrátka ze silného přesvědčivého příběhu. A minimálně ještě jedna drobnost potěší - totiž, že apokalyptická budoucnost světa se v tomto díle jeví méně zaprášenou, jako by přece jen zbývala naděje, že to jednou přece jen někdo z lidí uklidí...