anais

I když mi je ta hudba úplně cizí, až bych řekl, že mě to odrazovalo od sledování, tak musím uznat, že druhý díl se hodně povedl. Bavil mě komplikovaný Petr Sepéši, křehká Iveta. A bavil mě tu hodně Miroslav Hanuš, ze kterého jde v jeden moment opravdu strach (ten už by si zasloužil nějakou velkou vážnou roli...), a radost mi udělal záběr na Ivetu tančící parkem v rytmu walkmanu - Wes Anderson, Oldboy, Iveta... Po dlouhé době jsem měl pocit, že sleduju na české tv něco s názorem a jednoznačným autorským uchopením - i za cenu toho, že to pak některé věci zkresluje nebo pomíjí. Je jen škoda slabšího rozjezdu v prvním dílu, a vlastně i třetího dílu - kde se nejednoznačnost postav vykreslí snad až příliš ve prospěch Ivety, a ze zajímavého Sepéšiho udělají pouhého kariérního podrazáka...

Právě jsem vzal dva předškolní kluky do kina na film o první menstruaci a jak na ni, o tom "jak se stát ženou", a taky o tom že v boybandech hrajou krásní kluci a že rodičům je potřeba se v jeden moment vzepřít, protože se mýlej, a nesmíš udělat stejný chyby jako oni. A bylo to fakt dobrý a dojemý. A kluky to podle všeho taky bavilo. Protože až se s mámou proměníme v červené pandy, dají nám pěstí a omráčí náš, jako to udělala holčička Mei své zarputilé mámě.

Zatímco první a druhý díl se snažily vyprávět klasický příběh žáka a jeho učitele, a ještě to dokázaly okořenit akcí stravitelnou i pro mládež, tak třetí díl je plnohodnotné béčko s ultrašíleným bláznivě se smějícím záporákem a absencí jakékoliv logiky. Ve filmu neplatí žádná pravidla. Daniel se celou dobu chová jako naprostý idiot který pokazí na co šáhne, a pan Miagy je tu jakousi loutkou bez názoru, který čeká až se vše vrátí do starých kolejí...  Ale i tak mi to mimózní pojetí přišlo celkem zábavné, i když spíš jako příklad dobové nesoudnosti, než jako plnohodnotné pokračování. Pro našince stojí za zmínku Jan Tříska v roli mafiánova sluhy.

Řemeslně je to taková lepší televizní produkce - první povídka je spíš takový vtip; druhá se mi líbila asi nejvíc - trochu relativizuje smysl hlídání státní hranice a lehce naznačí, že i na druhé straně jsou normální lidé... třetí povídka Jaroslava Soukupa je thriller - i když nejvíc filmová, člověk po ní má největší pachuť - napínavý hon na převaděče působí z dnešního pohledu dost smutně. Z toho pohledu se mi zdá lepší původní Vláčilovo zpracování, které pohraničníky tak neheroizuje a pohybuje se spíš v abstraktní rovině.

V první řadě překrásně zasvícená prostředí - některé záběry jsou jako namalovaná plátna. Světlo svíčky nebo petrolejky osvětluje pouze část obrazu a zbytek se utápí ve tmě. V některých momentech působí němečtí vojáci až příliš naivně, ale celkový dojem z naprosté deprese a podivna, kterou tento film umí vyvolat, je na tehdejší filmovou tvorbu velký nadstandard - i z dnešního pohledu je to opravdu intenzivní a nepříjemný zážitek.

Vláčilova povídka je fantastická - bílé peklo v mnoha krásných záběrech. (Hodně) vzdáleně mi to připomnělo Corbucciho velké ticho - zasazením do sněhu a westernovým nádechem. Druhá povídka je pak příliš doslovná, lehce poplatná - ale i tady je vidět určitý nádech poetiky - tentorkát dětského pohledu na přírodu.

Ve filmu Ves v pohraničí se odráží dobový vztah k odsunu Němců i k tomu, co následovalo - zabírání statků. Z toho pohledu je potřeba brát film s rezervou, na druhou stranu to tak nějak lidé opravdu vnímali - proto je film celkem zajímavý i jako dokument doby, ve které vznikl. Film je formálně ještě trochu předválečný (žádná předzvěst Nové vlny), ale charakteristika jednotlivých postav - jejich přelétavost, schopnost měnit názory a ubližovat ostatním lidem - je překvapivě vyrovnaná a Čechům úplně nestraní. Tohle vykreslení české mentality je zajímavé i z dnešního pohledu. O rok později už diváci koukali na dokument "Není stále zamračeno" od Jasného a Kachyni, a to už je trochu jiné propagandistické kafe. Tam už dělníci nechybují. Je opravdu k nevíře, jak se ze dne na den může změnit společnost a oficiální pravda.

Jako školní cvičení je to fenomenální - v tom smyslu že Kachyňa s Jasným natočili vědomě naivní agitku, která tlačí na pilu každým obrazem. Krásné obrazy a střihová montáž, která by se možná obešla i bez voiceoveru. Často je to nechtěně vtipné a morálně je to celé dost na pováženou. Pokud se na to ale díváte jako na dokument o jedné době ( a tím myslím i samotnou formu filmu ), tak "Není stále zamračeno" rozhodně stojí za pozornost.

Chvílemi je to nechtěně legrační, sem tam to působí opravdu amatérsky (ty slowmotiony jsou ubíjející což korunuje příšerný obrácený bullet time s herci předvádějícími že nehnutě stojí), akční scény nestojí za nic ... ALE! Už dlouho jsem u žádného hollywoodského filmu tak moc netušil, jak to bude pokračovat. Dlouho jsem neviděl nic tak originálního. Je to fakt hezky vymyšlené, celkem to do sebe zapadá, neutápí se to ve fan servisu ale vypráví svůj vlastní uzavřený příběh. Škoda té odfláknuté stylizace, ale jinak nejlepší díl po jedničce... Negativní reklama zafungovala a mně se film líbil.

Miranda je sice génius, ale není to dobrý režisér. Způsob dělení "tick, tick...BOOM!" formou zcizujících vstupů "z koncertu" mi přišel vyloženě rušivý, a ubíral na filmovosti i provázanosti jednotlivých scén. Taky jako by se nemohl rozhodnout, jestli chce točit allenovsky realistickým stylem o New Yorku, nebo pompézně muzikálově - protože ta první poloha mu je evidentně bližší (a mám pocit že v rámci muzikálů je docela osvěžující), ale ta druhá poloha je tady párkrát taky naznačená, a film jakoby se nemohl rozhodnout, co vlastně je. Přitom Andrew Garfield je moc fajn - přijde mi tedy škoda, že takový výkon podává v tak "malém" a nedotaženém filmu...