Spike17

Geniální synergie obrazu a zvuku, promítající se do explicitní zpovědi (white trash) mladé generace zažívající vlastní verzi Amerického snu. Andrea Arnold rozhýbává své těžko uchopitelné a definovatelné postavy vstříc vyprázdněnému (dějově) a cyklizovanému roadtripu, který je protkán mininarativními odbočkami, interakcemi mezi postavami, které příběh zdánlivě nikam neposouvají. Nicméně při bližším prozkoumání motivu přírody ve spojitosti s hlavní hrdinkou nás společně s ní čeká vytoužená katarze...Díky stopáži, tématu a vyprázdněné naraci zaměřené na užší diváctvo. Podmanivá pocitovka.___Erudovaný rozbor hudby, resp. textu a jeho významu přenechám veleváženému uživateli Steadicam.

Nemůžu si pomoct, ale tohle je pro mě nejlepší Shyamalan. Atmosferický psycho horor, poháněný neuvěřitelným chameleonským výkonem Jamese McAvoye, střídající minimum prostorových rámců a odehrávající se ve dvou časových liniích, přičemž ta z minulosti je katalyzátorem rozřešení závěrečného konfliktu v přítomnosti. Už jsem zmiňoval atmosféru?! ___Fuka ať se jde vycpat...

Zde si odpustím jakékoliv sáhodlouhé analytické komentáře, i přesto, že by se našla spousta poznatků. Hodnotím jako cool atmosferickou bizarnost, překypující řadou ozvláštňujících prostředků.

Na to, že má jít o "prozíravý naturalistický snímek" mi přišel až moc uměle vykonstruovaný, co se týče chování postav (kdy jediná normálně jednající postava je manžel) a divadelního představení, které má sugerovat jakousi paralelu s jejich životy. Velmi se mi líbila práce s osvětlováním a prostorem na začátku a konci, kdy se postupy variují a dalším plusem bylo působivé vyobrazení rozpadu manželství, nicméně scénář místy trpěl na nelogičnosti, zkratkovitosti a doslovnosti. V lecčem podobné Rodinnému štěstí (bytové drama na konci, postavy nosící masky), ale jeho kvalit to zdaleka nedosahuje.

Opět další protisocialisticky zaměřený snímek, jak už to v maďarské kinematografii bývá. V tomto případě se jedná o jakousi alegorii skrz vyprávění o životě sokolníků, kde jsou sokoli trénováni k ovládání ptáků jakožto škůdců pro zemědělce. Ve filmu se toho zdánlivě nic nestane, většinu sledujeme očima hlavního hrdiny, hlavní hrdina se učí a pak odejde, nicméně důležité je již zmíněný skrytý satiristický význam. Film oplývá krásnou krajinou maďarského drsného venkova, čímž se jeho sledování, posunulo z hlediska diváckého zájmu, na vyšší úroveň. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA]

Film, při jehož sledování mi na mysli vyvstávaly myšlenky o velmi podobném formálním stylu jako u pozdějších filmů Bély Tarra. Tedy dlouhé záběry, různé odstíny šedi tvořící zásadní prvek filmu, pomalu plynoucí narace a nevykreslené postavy. Bohužel tady srovnávání s Tarrem končí, téma snímku (klasicky maďarské – tedy antisocialistické) mě ani z poloviny neoslovilo tolik, jako u Tarrových filmů. Nicméně, jak už jsem naznačil výše, svým stylistickým zpracováním mi vyvolal neodolatelnou atmosféru a z toho důvodu, jsem film sledoval s upřímným zaujetím. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA]

Mraveniště se odehrává pouze v prostředí kláštera a sleduje vnitřní vztahy mezi jeho obyvateli, tedy mezi jeptiškami a jejich žákyněmi, přičemž se konflikty odehrávají u uvnitř skupin. Film se dá vnímat i z úhlu pohledu jako jeden z nejranějších snímků s lesbickým tématem (alespoň z osobní zkušenosti). Hlavním tématem snímku je nicméně boj mezi reformátory a konzervativci, do čehož se proplétají právě milostné vztahy (Virginie jako výborná reformátorka, ale kvůli její milenecké/lesbické vášni nemůže naplnit svůj osud). [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA]

Nejvíce opěvovaný Jancsóuv film, u kterého bohužel nesdílím stejné nadšení jako jeho obdivovatelé. Opět krásná práce s komponováním mizanscény a s prostorem, ale zde mi chyběla nějaká hlavní postava, která bude příběhem provázet. Málokdy mi u filmů chybí nějaká emocionální stránka, ale zde je to dle mého názoru, právě z důvodu absence hlavní postavy, průvodce hrůzami a utrpením války. Chápu, že tam není právě z důvodu cíleného citového odpoutání, ale bez této emoční stránky se nemohu vžít do útrap vyobrazovaného násilí. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA]

Film zpracovaný dle námětu autobiografických povídek Tibora Déryho pod režijní taktovkou známého maďarského režiséra Károly Makka, jehož hlavním tématem se zdá být nezdolná víra a láska. Příběh o umírající matce, která čeká na svého syna a vede dialogy se svojí snachou, která staré ženě nemůže říct pravdu a vymýšlí si historku o tom, že její syn natáčí filmy, je velmi silný a minimalisticky pojatý (dlouhé konverzační scény, pomalé tempo). Zajímavá je práce se stylem, kdy jsou divákovy předkládány střípky z minulosti z mysli staré paní. Pomalu plynoucí, ale velmi emotivní film. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA]

Moje první setkání s tvorbou Miklóse Jancsóa a nutno podotknout, že jde o setkání nejlepší. Dech beroucí je především jeho práce s komponováním mizanscény, s dlouhými záběry a nepřikládáním významu charakterů postav (Hvězdy na čepicích na tento popis sedí ještě více). A sedmnáct jim bylo let je situován do konfliktu po 2. světové válce mezi Rusy a Maďary a sleduje vývoj přátelství mezi dvěma mladými hochy, zastupujícími každý jeden z národů. Přátelství mezi nimi je zpočátku nemyslitelné, avšak postupem času si k sobě najdou cestu naprosto rozdílní lidé (nemluví stejným jazykem, nemohou se dorozumět), které pojí to, že jsou mladí a především lidé. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA]