atmen

Přemýšlel jsem, proč nekriticky obdivuji a zbožňuji filmy od Kevina Smitha. S jeho filmovýma postavami nemám nic společného. Nemám rád Stars Wars, trávu nehulím, chodím řádně do práce, kterou mám rád, v životě mám rád určitý stereotyp. Dá se říci, že jsem protipólem každé jeho postavy. A možná právě proto v podvědomí obdivuji tuhle celoživotní anarchii… a tak naši dva hrdinové, poté, co se s nimy jejich přítelkyně rozejdou, mohou celý den proflákat v obchodním domě, kde se potkávají s prapodivnou směsicí podobných „individuí“ a řeší zdánlivě neřešící…

Mám pro tento film slabost, mám k němu určité pouto, chci si ho přivlastnit, říci já jsem objevil jeho dokonalost. Vím, že to není pravda, ale přesto… Pamatuji si jako dnes, když běžel poprvé v TV. Nic jsem o něm nevěděl, dávali ho hluboko po půlnoci, končil tuším kolem 02:15. Říkal jsem si, kouknu na začátek a půjdu spát, vždyť ráno v půl čtvrté vstávám. Ale nešlo to. Film mě pohltil. Když jsem usínal, nemyslel jsem nato, že za hodinu půjdu do práce, ale na „moje hrdiny“…. P.S.: Scéna, kdy se naše dvojice loučí a jsou nám zpětně ukázána místa, kde se tvořil vztah těch dvou, nyní již opuštěná , je pro mě nejromantičtější, těžko to může něco překonat. A snad ani nechci…Jakoby režisér tím chtěl říci, viděli jste něco úžasného, neopakovatelného a teď je vše všední, obyčejné, sice život půjde dál, ale tomu co se odehrávalo se nemůže nic vyrovnat…kdo viděl snad mě pochopí…

Spousta komentářů se zde nese v duchu : slabej odvar seriálu. S tímhle se dá polemizovat. Je těžké navazovat po letech na něco, co je považováno pro určitou skupinu lidí jako kult. Už v samotném seriálu je úroveň dílů rozdílná. To se těžko přiznává, že? Zásadní chybou se mi jeví, že tvůrci by měli zůstat u seriálových 20minutovek. Jsme zvyklý na kadenci vtipů a rychlý spád příběhu, člověk nemá čas se nudit, téma se nevyčerpá, neb se pořád něco děje. To ve filmu, který trvá hodinu a půl jde stěží…

Souhlasím s názorem uživatele moviesfan. Lehce naivní snímek s nesmrtelnýma písničkama si nenechám v telce nikdy ujít a vždy mě pobaví. Rozhodně nebudu hodniti odpadem jenom proto, že jej režíroval Soukup a znějí zde písničky M. Davida. Ty naopak dokáží děj posunout a do filmu náramně pasují a navíc co písnička to hit. Marně pátrám v paměti, který porevoluční snímek to dokázal...

Dokáži si představit, že takhle nějak může dopadnout školní lyžařský výcvik. Oceňuji, že zdejším teenegerům nejde všem o to jedno, jak se snaží ukázat dnešní podobné filmy. Máme zde samozřejmě třídního frajera, kterému se ostatní chtějí přiblížt a vzhlíží k němu, přemýšlivého melancholika, nekňubu, kteří se dokáží pobavit i u něčeho jiného než alkoholu (s ním je ale zábava zaručena i zde) např. společenská hra na literární páry (dialog z Oněgina je působivý i dnes). Dalším rozdílem je, že v dnešní době se jde na vše přímo. Není jiná cesta - buď a nebo. Příkladem by mohla být náklonost mladé učitelky a Převrátila. I když se mezi nima ve filmu nic citového nestane. Dá se vycítit vzájemná náklonost. Být to natočeno nyní, tutově by po pár panácích tequily skončili v posteli....Motto filmu - "Čeho se na nás dopustili druzí, s tím se nějak smíříme, horší je to s tím, čeho jsme se dopustili na sobě" je i mým mottem...

Láska nebeská je spojencem láskyplných příběhů. Na některé jsem se těšil např. comeback vyhaslého rockera Billy Macka (co proslov to perla), nesmělý Hugh Grant coby premiér, originální dvoření K. Knightley pomocí napsaných vzkazů na tabulích i na její počest natočené video ze svatby. Další příběhy mě nechaly chladným a u některých jsem se nudil (především ten klučina byl otravný).... Láska nebeská je ukázkou všech možných způsobů projevů lásky. A ať se jedná o lásku manželskou, dětskou, rodičovskou, naplněnou či neopětovanou, tak věřme, že jí každý z nás jednou prožije. Láska je totiž všude kolem nás...