Pampa

V dnešní době se jedná o klasický oddechový seriál, který se sice točí kolem vražd ale nenajdete v něm žádnou brutalitu. Prostě starý balóňák, moje žena ... a ještě jsem si vzpomněl ... jsou nezapomenutelné.

Hezký film o mladé dívce z izraelské ortodoxní židovské komunity, která se rozhoduje, jestli se provdá za vdovce po své starší sestře a stane se tak "matkou" svého osiřelého synovce. V komunitě kde jsou ženy považovány jen za hospodyně a matky, v komunitě kde se sňatky uzavírají na základě dohody a ne citu se mladá Shira rozhodne bojovat o své právo na lásku. Z pohledu naší svobodné společnosti, je těžké si jen představit život v tak přísně vedené náboženské společnosti, kde ženy o ničem nerozhodují a jen čekají jak o nich rozhodnou muži.

Tak tento film snad nikdy neomrzí. Člověk ho může vidět i po sté a přesto se baví.

Toto filmové zpracování Jany Eyrové považuji za povedené. To že se tak přísně nedrží původního románu považuji za pozitivum. Janiny city jsou zde takové uschované, kultivované, nenajdou se zde vypjaté emociální scény ani Janiny vnitřní monology jako v jiných verzích. Povedená je i kamera a hudba.

Malé ženy jsou, dle mého názoru, nejkvalitnější dívčí román. Z toho vychází i množství filmových a televizních adaptací. Aby každá generace "Malých žen" měla svou vlastní verzi. Přece jen byl originální román napsán v devatenáctém století, tak se snad nikdo nepohorší nad modernějším pojetí, jaké nám předkládá tato třídílná televizní verze. Spoiler: je zde vynécháno sesterské divadlo a Joe jen píše (stejně jako ve verzi z roku 1978), dále Joe studuje na zdravotní sestru, je vynecháno Lorieho zhýralecké období, různé scény jsou přeházeny, vynechány nebo doplněny. A ten šťastný konec. Konec spoileru. Překvapil i povedený český dabing. Za mne pět hvězd.

Nuda, nuda, třikrát nuda. Zřejmě šetřili rozpočet, protože jsou zde do nekonečna natahovány zbytečné scény např. úvodní chlapec a obruč, duha vytvořená lomem světla, pastorovy proslovy atd. Škoda více jak dvou hodin, které jsem u tohoto "skvostu" trávila. Původní myšlenka knihy úplně zadupána. Příště dám přednost živější verzi.

Protože má prvně viděná verze klasiky Luisa a Lotka byla z roku 1994 nemám s moderním zpracováním problém. Tato verze z roku 2007 byla, i přes mou původní nedůvěru, příjemným rodinným filmem. Potěšující fakt je, že holky hrají skutečná dvojčata a ne jen "rozdvojená" jedna herečka. Spoiler: Dnešní doba se prostě bez mobilu neobejde a tady mělo svůj smysl a otevřený konec je taky lepší než původní pohádkový. Je prostě nová doba.

Volné pokračování Pýchy a předsudku. Tentokrát s detektivní zápletkou. Pokud Pýchu a předsudek neznáte, těžko se budete v této minisérii orientovat.

První díl byl seznamovací, s příchodem na Moravu začíná akce. Jen je zvláštní sledovat v moderní češtině, modlitby dané v staroslovanštině. To člověk opravdu kroutí hlavou.

Protože babička měla ráda filmy pro pamětníky, tak se i dnes na některý z nich podívám. Tentokrát to byla Jindra, hraběnka Ostrovínová. Spoiler: S každou holkou občas mává puberta a s Jindřiškou mává docela dost. Karel Lamač se mi do role vlastence - učitele moc nehodí (a to ho mám ráda jako Kantora ideála), dokonce mi příjde, že už mluví špatně česky. Některé scény v tomto zvukovém filmu jsou podány jako scény z filmu němého. Představitelka Jindry je krásně fotogenická ale protože je věkově starší než postava kterou hraje, tak jí tu prvně zamilovanou dívku stěží uvěříte. Naivní sestřenice Amálka je zmalovaná jak plakát, tak si ji ani moc neoblíbíte. Na druhou stranu se mi líbila scéna se služkou a zahradníkem. Pověru s kukačkou jsem až dosud neznala. Kolikrát spolu uslyší kukat kukačku, tolik budou mít dětí. "Sedm dětí, já se stydím." "Za děti se nemusíš stydět". Původní Klicperův román jsem nečetla ale svého času to byl "trhák" převážně vesnických knihoven. Film je podán umělecky a tak mi příjdou některé scény zbytečné např. stínové divadlo, hraní na hudební nástroje nebo němé scény. Jestli si tento film pustím ještě jednou, to umění přetočím a nechám si jen ty citové scény. Zbyde asi patnáct minut z celkové délky. Ten závěr s Jindřiným synem a učitelem Lípou znamená, že chlapec je věrným obrazem své matky, tudíž v Lípovi vyvolal takovou citovou reakci. Podle mého názoru nepovedený film. Určitě je pro film lepší napsat zcela nový scénář než vzít pár scén z oblíbené, přesto (i na třicátá léta) zastaralé knižní předlohy. Dvě hvězdy.