ledzepfan

Ač to tak na první pohled nemusí vypadat, Chapadlům se nedá upřít dost zajímavý přístup ve vyprávění příběhu a řešení některých scén... Je to sice subžánrová vykrádačka a samotná chobotnice je na obrazovce opravdu tristní kombinací detailů živého zvířete, pár gumových chapadel se kterýma někdo plácá do vody a nebo prostě jen cákající vody, ale relativně nápaditý přístup z toho udělal vcelku koukatelnou jednohubku.

Tuctová šedesátkovosedmdesátková avantgarda tentokrát zase jednou bez výraznějšího estetického či myšlenkového přínosu, čistě jen jako prvoplánová provokačka nad kterou jistě pseudointelektuální elita přemoudřele prodebatovala nejeden večer u flašky červeného.

Tady v rámci těch rakouských krátkometrážních experimentů klidně ty 4 (s náběhem na 5) dát můžu, protože tohle už je aktivní a dotažená umělecká tvorba... Nejde jen o statický záznam nějákého (prvoplánového) nápadu, ale o střihově dynamickou a imaginativně velmi pestrou tříminutovku která mě zaujala, pobavila a těšil jsem se kam to další záběr posune....

Více než svébytné umělecké dílo je to spíše zajímavé hledání nové formy a výrazového prostředku.. První část je rozhodně poutavá. Struktury, barvy a hmoty nanášené na živý podklad (se kterým se nezachází jinak než jako s materiálem) mají něco do sebe.. Druhá část je už horší.. člověk tuší o co se Muehl snaží, ale něják to není příliš funkční... Z obou částí navíc leze (možná až moc okatě) snaha provokovat a šokovat což může na někoho fungovat, ale třeba mě takový šok pro šok moc nebere. Chci umění..nevadí jestli je šokantní nebo tradiční ale musí být upřímné a opravdové. Chválit tady formu s ohledem na rok vzniku je trochu mimo, vzhledem k tomu, že podobné experimentálie rozhodně nebyly v 60.-70. letech nic ojedinělého a zvláštního.

Tvary, formy, struktury, konzistence a barvy chytlavě prostříhané do dynamického obrazu... Zásadní nedorozumění u podobných kousků spočívá v mylném přesvědčení, že umělecké dílo vytvořené na filmovém pásu musí být automaticky filmem (tozn, že musí mít děj, myšlenku, jistou formu atd..)

Vezměte Lynchovy "Six figures getting sick", mínus five figures, mínus malířův rukopis a působivost uměleckého díla nahraďte prvoplánovou, dekadentní provokací (ve správném významu slova dekadentní-né v tom cool smyslu jak se to často chybně užívá) a vyleze vám Zeigt = Nic moc, docela nuda a esteticky o ničem, ale aspoň snahu dělat věci jinak musím ocenit.

tvl pakárna..asi mi uniká nějáká souvislost s něčím co neznám protože jak japka a jejich šílenostní stylizace miluju, tak u tohodle jsem se nudil. Esteticky je to takové "ani ryby ani rak" kdy to chvilku vypadá hezky a chviku jak z řadové a zapomenutelné videogamesky. Dějově by to taky mohlo být slušné herní intro, kdyby se ale nějáký chytrák nerozhodnul natáááhnout to na hodinu, která díky zabité dynamice pocitově působí jako věčnost... Sorry ale tohle mi nesedo.

Po mástrpísu Bobby Yeah a lehké "odpočinkovce"(dá li se to tak nazvat) ve formě Invocation, přichází Morgan s další kulervoucí noční můrou, která se bude řadit mezi ty výraznější kousky jeho tvorby... evidentně je v parádní formě..

No tvl makakr.. Jeden z vrcholů temné, disturbing, surrealbizar animací vůbec...

Možná trochu nepříjemné ale zároveň empatické.