tap

Temnější Dupieux, tentokrát více nohama na zemi než jindy, není to pravda, ale mohla by! Přidal bych ještě jednu linku, trable s japonskou intimní elektronikou, menopauzou a protivným monsieur Jacquesem na drátě, to mi nestačí! Chci cítit mravenčení v kostech!

To, co v nás před 20 lety dokázal probudit Michel Gondry, přebírá i v Kouření Quentin Dupieux. Tetnokát za pomocí jemné retro DIY nostalgie, surrealistiského dada scénáře a slušné porce přiblblého humoru, ze kterého ovšem dokáže Oizo uvařit galaktickou polévku jak stehno. Po Incroyable mais vrai další z naprostých ujetin, kde se může stát všechno a vy u toho jen spokojeně přikyvujete s úsměvem blbečka v kýblu. Za nevyužitý potenciál dua Marsais/Ludig dávám ale o hvězdu méně, než bych chtěl.

Nejednoznačný snímek s podmanivou atmosférou a skvělou Julianne Moore, která v existenciálně vyprázdněné roli, nalezne zalíbení v domnělé(?) přecitlivělosti na pohodlný přepychový život konce 20. století, kterou se rozhodne zalepit newage bullshitem a chlácholivou samotou.