angyy

Nikdy v zivotě jsem nic nádhernějšího neviděl. Až jsem myslel že už tu krásu neunesu:) 100%

Kdyby tento film dokončil již v roce 1977 mohl se klidně namontovat na sondu Voyager I jako poselství všem jiným formám života o tom kdo jsme. A jestli už nás někdy navštívili, tak se ani nedivím že nás nekontaktovali. Filmový zážitek byl pro mě naprosto hypnotický. Nevěděl jsem jestli se mám smát nebo brečet (jednou jsem se přistihl že dělám obojí zároveň). Ještě že jsem se díval sám, nebo kdyby ten můj škleb někdo viděl, tak mě okamžitě veze BÍLÁ. A to že mi režisér nechal na konci prostor si to všechno přebrat a ještě u nejlepší scény jakou jsem kdy v životě viděl, je pro mě už jen ta pomyslná třešnička na dortu. O hudbě ani nemá smysl něco psát, neboť bych tu už opravdu byl za blázna. Koyaanisqatsi mě naprosto emocionálně i rozumově vyčerpala a proto lehoulince vtančila i do mých Top 10 filmů. 98% Nejlepší scéna : 3 minutovej konec ... Koyaanisqatsi nananananananana Koyaanisqatsi

I po páté projekci je tento můj oblíbený film stále dobrý. Co dobrý. Vlastně on je pořád lepší a lepší. Zajímalo by mě kde se to zastaví. Myslím že nemá moc smysl tady vypisovat to, co už tu napsal někdo jiný. Kvality filmu jsou nesporné. O tom vlastně vypovídá i místní hodnocení. Tak snad jen. Můj nejoblíbenější a nejlepší hraný film. (Hraný proto, protože ho u mě předstihl Muž který sázel stromy a Koyaanisqatsi). 98% Nejlepší scéna : Byl jsem tu, Útěk.

Forist je prostě Forist. Odmítám k tomu cokoliv jiného dodávat. 97% Nejlepší scéna: na to nemám dostatek papíru:)

Děkuji ti Stevene že jsi si splnil svůj sen a natočil jsi bolestnou pravdu o jednom záslužném činu. O činu na který se díky tobě snad nikdy nezapomene. Při sledování Schindlerova seznamu jsem prožil něco, co by se dalo nazvat jako nejemotivnější filmový zážitek. Zážitek který nedoprovázel jen smutek, lítost a pláč, ale i vztek, křik a nadávky. Postava Amona Goetha je napsána a hlavně zahrána přímo mrazivě. Nakonec mě však dostala dívenka v červených šatičkách, která do celého černobílého konceptu filmu skvěle zapadla. Po ní už jsem se nevzmohl opravdu na nic a dodíval jsem se s otevřenou pusou. Jelikož má film vedle svích nesporných kvalit i morální hodnotu, nemohu hodnotit jinak než 97% Nejlepší scéna : Dívenka v červeném

Musím se přiznat že u projekce tohoto filmu, jsem propadl absolutní depresi a beznaději. Aronofsky dovede (jak už víme z filmu pí) navodit tu správnou atmosféru k danému tématu. Začátek filmu je trochu pomalejší, ale k pozdější gradaci děje naprosto nezbytný. Vizuální stránka je naprosto dokonalá. Stále se opakující střihy(polikání prášků, šleh atd.) kamera zavěšená na hrudníku, zrychlené sekvence a mnoho dalších vychytávek. To vše je společně s naprosto fantastickým soundtrackem nezapomenutelný filmový zážitek, který se v mé topce neohroženě drží na předních příčkách.95%. nejlepší scéna : Ellen Burstynová předstupuje před své kamarádky.

Moje Topka. Nesmírně krásný a přitom drsný film. 95% Nejlepší scéna: Dáš si žvejku, konec.

Moje první setkání s Protem bylo na Čt 1. Nevěděl jsem o tomto díle nic. O to milejší pro mě bylo, když se na obrazovce objevil K.Spacey. A??? No nebudu to protahovat:) byl jsem u vytržení. Neokoukaný scénář jenom podtrhoval výborný výkon Spaceyho a jeho cvokaře Jeffa Bridgese. Prot byl jakýmsi zvláštním způsobem komický ale uvěřitelný, což v konečném důsledku filmu prospělo. Konec je hodný zamyšlení a staví film do úplně jiné roviny. Svět podle Prota je pro mě důkazem že kvalitní sci-fi může být i s trochou lidskosti. 92% nejlepší scéna : v planetáriu.