Recenze (600)
Adeurui Yeoja (2008)
Naprosto nemastný a neslaný kraťas bez nápadu. Dvě hvězdičky za to, že je alespoň profesionálně natočen.
Betty Banned Sweets (2008)
Milý zélandský filmeček, který má moc příjemnou atmosféru, sympatického hrdinu, kouzelná dioramata a příjemnou porci vtipu. Svou náladou mi připomněl krásný film Já a Ty a všichni ostatní.
Hulahoop Soundings (2008)
Bohužel neznám Coenovo Soundings, ale tahle indonéská variace je rozhodně velmi zajímavá - tajemná, vtipná, krutá a notně přisprostlá. Nápad s obručí nemá chybu.
La partita lenta (2009)
Vizuálně bezchybné, oku lahodící a velmi profesionální. Ale na úkor této formy se vytratil obsah a nebo byl tak složitě skrtytý v obrazech, že tomu rozumí už jen autor. Což je škoda.
Kořeny (2008)
Příliš seriózní a příliš moralistický příběh z chudé a nehostinné turecké vesnice sice může dojmout, ale jinak nijak neoslní.
El ataque de los robots de nebulosa-5 (2008)
Hodně cynický a nápaditý film o beckettovském čekání na... invazi vesmírných robotů.
Malupien, Olšový Spas (2008)
Zatím jediné mé setkání s Martinem Ryšavým (jak filmové, tak literární), takže nemohu podat komplexní zhodnocení, ale i tak mě Malupien dostal - portrét jedné podivné kultury žijící v chudobě kdesi v ruské Sibiři je přednesem velmi osobně, intimně a emocionálně. Žádné - jak autor ostatně sám říká ve filmu - pohledy na dějiny a významné osobnosti. Fragmenty ze života obyčejných (ale výjimečných) lidí ze šedavého, poetického Jakutsku. Malupien je dokument hodnotný jak po obsahové, tak formální stránce, který stojí za vidění.
Krajina přílivu (2005)
Hodně syrová, hodně brutální a hodně drsná, ale příšerně zábavná, fantaskní a originiální Gilliamovština!
Zvětšenina (1966)
Mimové, který film rámcují, jsou stejně tajemní jako film sám. Téměř romantický (anti)hrdina se potýká sám se sebou, záhadnou vraždou, zvětšováním, lidskou bezvýznamností a chrakteristickou chutí 60. let, tentokrát zasazenou do Londýna. Antonioni přináší svůj "italský" styl do britského prostředí, čímž vzniká výjimečný kompilát stylu a atmosféry. Carlo di Palma vytvořil jedny z nejhezčích záběrů, Hemmings sympaticky nesympatického hrdinu a Antonioni jednu velkou uměleckou lahůdku.
Osm a půl (1963)
Tenhle krásný sen jsem sice úplně nepochopil, ale rozhodně jsem se jím nechal naprosto unést. Fellini povyšuje ideu autorského filmu na vyšší stupeň, když přidává fantaskní autobiografii a točí film o tvůrčí krizi.