Pedestrian

Fanoušci Tommyho Wirkoly by měli zpozornit, protože styl není nepodobný jeho nedávné novince Cesta za smířením. Zde bych ale ocenil čistější žánrovku, linka s přepadením banky je imho zbytečná a tříští Bloody Hell na dva různé snímky. Více prostoru naopak měla dostat finská famílie, nenaplněný potenciál bizáru (rodinný výlet na kolech top!).

Solidní dokument s tyranskými klasiky. Druhou řadu, prosím, s někým méně provařeným a bez Dinklage jako vypravěčem a trapné příručky, která celé téma jen zbytečně bulvarizuje.

Prázdné, laciné (stánek Neapole po zápase opouští pár diváků), z potenciálně zajímavých postav (Patrizia, pašerák a ostatně i Fabietto) nevytěžené nic nebo jen lehce nakousnuté. Žádná záběrová pastva pro oči. A těch pár zmínek o Maradonovi to fakt nevytrhne, slouží jen jako kulisa.

Překvapivě rychlý, což jde na úkor vyprávění. Nečekejte nic epickýho jako Gladiátor, ale skvěle odvyprávěné komorní drama s drtivým posledním soubojem.

Běžte na to.

Kdyby se film radši soustředil na případ Joshua Cooka, udělal by mnohem líp, protože v jeho okamžicích je zdaleka nejlepší. Takhle zůstává jen nekonečné blábolení o tom, jak je celý život simulace, u něhož autor neví, kdy přestat a furt jede dál.

Kouká se na to pěkně, ale jaksi to nemá co říct. Alespoň nic, co by člověk nečekal.

Je tu spousta věcí, co mám rád (Blackdog v Berouně, herní konzole, pivo, tsunáč v titulcích a... porno! A konec mi sedl, krásně ukazuje na českou malost, takže za mě víc než spokojenost.

Problém vidím v tom, že seriál je poměrně přesná rekonstrukce případu a zároveň se snaží o to, aby měl každý díl "hollywoodský cliffhanger", který má jakože navnadit na další epizodu, přičemž se vždy ukáže, že vyprchá úplně do ztracena právě proto, že se sveřepě drží realit.

Ukázkově nefunkční. Iritující skákání v čase (na začátku často i uprostřed vět) a nepřesvědčivej Reynolds. Chladné, bez emocí.