luongovaee

Nuda není zapříčiněná nedostatkem duševních podnětů. Nuda je ve svém smyslu maskovaná lenost. Ten zdánlivě neškodný a nepříjemný pocit se pak štepí na neproduktivní brouzdání po internetu - tupé, bezduché klikání myší na vše, co nám projde myslí - je jen snesitelnější forma nudy. Láska je nuda nad sebou samým a melancholie je nuda nad životem. Smutkem se nudíme, občas spolu, občas s iluzí společnosti. Lidé se tajně dívají jeden na druhého a sní o tom, že je láska, vzájemné pochopení a večerní konverzace, osvobodí od palčivé nudy. 

můj život je jedna velká, patetická divadelní hra. několik diváků v polospánku přihlíží a hází shnilou zeleninu na unavené herce. herci mnohdy neznají své pasáže a promenádují se na jevišti v županech, unavení a podráždění. proč? proč máme přetrvat v tomhle mizerném světě, který se nedokáže obejít bez nudy? proč se tento svět nedokáže obejít bez návalu shnilé zeleniny? bez špíny a šťáv, které nám teď kloužou pod nohy? herci jeden po druhém opouštějí jeviště. stále malátní nedostatkem zdravého spánku a s žaludky, které vydávají dunivé zvuky připomínající zoufalý pláč velryb. štěstí je mýtus. proč potřebujeme minulost abychom mohli být šťastní?

Praha. 14 °C

důvod proč píšu následující slova jsou pochopitelné. jedenáct minut po půlnoci, má hlava mi nedá spát a nuda a nespavost se rovná zoufalého pokusu zkusit něco nového, takže píšu deník, tady.

program kin nabízí zajímavý výběr blockbusterových filmů, ale můj zájem se momentálně odráží na cronenbergův nový film cosmopolis. podle předpokladu filmového diváka nebude výkon roberta pattinsona nijak omračující, ale každopádně to nemusí být úplně scestné a jeho obsazení může být  do jisté míry zajímavé. trailer vypadá skvěle, ale nutno dodat, že v podstatě zahrnuje všechny scény v knize. odhaluju, že rozmazlení divácí epičnosti budou během filmu rychle frustrovaní.

jak to u mě nebývá tak neobvyklé, ráda se v první řadě přikláním ke knižním adaptacím. s velkým očekáváním jsem začala číst cosmopolis od dona delilla, s nímž jsem se setkala poprvé. první stránky nepředpovídaly mé zklamání, jenž vyvrcholilo v polovině čtení. kniha promlouvala chladným až odtažitým tónem, možná chtěl autor podtrhnout cyničnost a necitlivost budoucnosti. cosmopolis se mi četl pomalu a v náročnosti by mohla konkurovat jiným filozofičtějším žánrům. celkově se mi don delillův cosmopolis nelíbil. jako by se kniha od svých pozorovatelů vzdalovala, místo aby jej vtáhla do světa finančního chaosu a mentálního rozkladu. myslím, že jsem opět propadla do pravděpodobnosti, neboť je cosmopolis označován za delillův nejhorší literární počin. čeho jsem si ovšem všimla, je zručnost a vyzrálost autora. delillo je velmi vizuální autor. po cosmopolisu u mě následoval padající muž a mé očekávání se splnilo. myslím, že projdu expedicí don lillova bibliografie a už se nemohu dočkat.