Jonatthan

Trochu neuspořádaný příběh ze života "statečných socialistických pohraničníků". Scénář / režie špatenka. Nejprve ve filmu tají hlavního padoucha (hlas Františka Peterky je ale příliš charakteristický), aby ho za dalších 10 minut děje ukázali naplno... A vlastně ani nevím, co u sebe schovával a proč dělal toho dřevorubce... Nakonec ale přeci nešlo o lidi, ale o ty vlčáky... Jako dítěti se mi to líbilo víc, ale nepamatoval jsem si děj.

Tento film mě potěšil hned z několika důvodů: 1.Baví mě tyto dobrodružné filmy z pohraničí padesátých let i přes jejich ideologické zaměření 2.Nostalgie - když poprvé Maryška v podání Oldy Víznera použil výraz "pragma faulon", uvědomil jsem si, že jsem to kdysi jako dítě viděl a měli jsme z toho ve škole děsnou prču... 3.Turistika - před dvěma lety jsem v Krušných horách jezdil na kole a musím říci, že místa jako Přebuz (sídlo posádky) a Vysoký Kámen (skála na začátku + několikrát během filmu) jsou úžasná a mají skvělou atmosféru i dnes...

Co k tomu dodat. Nádherný Slovenský Film. S velkým S i velkým F. Existuje velmi málo filmů, které by mne chytly za srdce jako tento. Příběh chlapského přátelství do kterého vstoupí fenomén ŽENA. Více se nemá cenu rozepisovat - musí se vidět. Koncert předních slovenských herců té doby. Ještěn bych zmínil velkou odvahu tohoto filmu v kontextu doby. Scéna vztyčení kříže na vrcholu hory je velmi přesvědčivá...

V případě pokračování Medené veže se jedná o dost jiný žánr. Děj se z chlapského dramatu posunul ke komedii, což ale vůbec není na škodu. Je jasné, že navázat na MV nebylo jednoduché, ale autoři se s tím vyrovnali se ctí. Film je velmi povedený a ve slovenské kinematografii existuje velmi málo filmů, které by mne pobavily, tak jako tento. Ivan Rajniak je pro mne navždy Valérem = životní role. Výborný Július Vašek zase Prašivcem. Mladičká Andrea Čunderlíková je krásný bonbónek v tomto sqělém filmu...

Musím přiznat, že jsem Radovanu Lukavskému a Idě Rapaičové fandil, aby to těm lotrům ze zápaďáckých rozvědek natřeli a svou lásku pečetili v socialististickém Československu. Jestli se jim to povedlo neprozradím. To by byl spoiler jako hovado... Myslím, že režisér z minima záběrů Západního Berlína, které měl k dispozici, vytěžil maximum a neměl jsem pocit, že tam byl pouze kameraman. Pravda Istanbul charakterizoval cestopisný záběr tak od Hanzelky a Zikmunda, ale nijak zvlášť mi to navadilo...

Od malička nesnáším "hudební" pohádky a povídky Ilji Hurníka a bohužel i tady mi to šlo hodně proti srsti. Navzájem nepropletené případy jsou nezáživné až nudné. Nicméně duo Lukavský - Voska jsou typově naprosto dokonalí. Potěšil mne také excentrický Juraj Herz. Dál bych vyzdvihnul miniatury Václava Trégla, Eduarda Kohouta a Pavla Landovského.

Depresivní prostředí staré nemocnice, která spíš vypadá jako kriminál. Panoptikum rozličných postav od velmi krásných žen (Věra Vlčková, Karla Chadimová) po výrazné prazvláštní figury (Lubomír Černík se šíleným účesem a mluvící hlasem Jiřího Sováka, Jan Vlček s výrazným nosíkem, atd.). Tváře snímané ve velkých detailech. Erotiku zastupují odvážné scény Míly Myslíkové. Už z této prvotiny je vidět, kam se bude ubírat tvorba Juraje Herze...

Dobová agitka z období sjednocování zemědělských družstev. V hlavních rolích tehdy populární čeští herci. Dost mi tedy vadilo, že byli předabovaní do slovenštiny. U herců tak notoricky známých hlasů jako má Radoslav Brzobohatý a měl Jiří Adamíra to opravdu trhá uši. Film jsem ale neznal a docela slušně se při jeho sledování pobavil...

Těžko hodnotit dnešníma očima. Zvukový film byl v té době opravdu v plenkách, tak jsou pochopitelné ty naivní teatrální herecké výkony. Pro tehdejší díváky to musel být opravdu majstrštyk, protože Československo bylo v pubertálním věku a tady se opravdu velmi tlačilo na vlasteneckou notečku. Co ale přežilo, tak jsou písničky Karla Hašlera. V tomto filmu je můžete vidět i slyšet v podání samotného autora. A to není málo...

Po filmu Kanály jsem čekal další pecku, ale Lotna mne víc nudila než bavila...