Pink.Panther

Gérard Oury zde zůstává věrný konvenčním principům, narativním a dramaturgickým a vyrobí další Funesův kinohit. I když měl ve stejné době ve francouzském kině Belmondo Muže z Acapulca ä Delon Dva muže ve městě, Funes je s Rabínem opět převálcoval. Nejsem fanoušek tohoto filmu a tak nejzajímavější mi připadá, že Datlovu dceru tu hraje tehdy neznámá Miou-Miou. Objeví se tu ale jen na pár záběrů. Film nesmírně trpí skutečností, že tu není dabing FF. Nahradit Františka Filipovského v dabingu na Funese to je takový dabérský oříšek. Asi není žádným překvapením, že tento se nikdy nepodařilo rozlousknout. A tak v rámci nouze bych ani Krampolův pokus úplně nezatracoval.

Typický scénaristický produkt dvojice Clavier-Poiré. To znamená, že film lze dobře využít jako kulisu k jiné činnosti, ale jako komedie zlaté éry to nefunguje. Rychlé tempo, plynulý rytmus, ale něco zásadního tomu chybí. Film tak asi nejvíce zaujme jedním z posledních záchvěvů oldschool dabingu. Že současná herecká generace má své umělecké limity není žádným tajemstvím. Projevuje se to samozřejmě i v dabingu.  Vždy výborný Jacques François dabovaný Rážem může být drobnou ukázkou rozdílu mezi  tehdejším mistrovským dabingem a současným karaoke.

Eva němá a oblečená, Dánský eurowestern natočený v jižní Africe, měl tuto postavu pojmout inverzně. A vylepšit příběh - Salvation se opravdu nesnaží vyniknout originalitou své premisy, příliš respektuje daný žánr na úkor invence a nostalgicky vzhlíží k Italským Spaghetti westernům. Zarámováno v solidním vizuálu.

Film udělal z Eastwooda pravicového reakcionáře, proslavil ho, ale nic z toho nestačí na vysoké hodnocení. Sardonický policajt beroucí spravedlnost do vlastních rukou se dnes jeví jako klišé, v liberálním světě však mohl být vítaným vigilantním ochráncem, nehledě na to, že Dirty Harry tento kriminální subžánr prakticky vynalezl.

Před výdejním okénkem s grogem mne oslovila štíhlá šarmantní zachovalá milfka na lovu zajíců, jejíž jedinou vizuální vadou byly odstáté uši, ale kdo to dnes nemá, že. V zavedeném hovoru při čekání na grog jsem zjistil, že má doma prostornou koupelnovou vanu a sužují ji bolesti zad, na které pomáhá masáž a kterou ji v jejím osamění ovšem nemá kdo udělat. V záchvatu cinefilního poblouznění jsem odmítl toto pozvání - ne, nemohu má milá jdu se koukat na Horem pádem a chci si to v klidu užít, snad někdy jindy._____A tak pod rouškou noci a s rouškou KN95 plížím se zakázaným časovým pásmem ke svému neluxusnímu bungalovu 1+0-wc. Abych následně zjistil, že jarchovský je neschopný scenárista, hřebejk jeho rodný bratr a společně nedokáží reálně ztvárnit své postavy, napsat dialogy a jejich dílo se více než cinefilní dokonalostí vyznačuje trapností a kýčovitostí. Lacinost filmu tu bez příkrovu rudé plachty vyplývá na povrch daleko více než u předchozích filmů jdoucích do minunlosti._____A když už hřebejka přestala bavit rudá, zamiloval se do žluté a osadil film otravným extrémně žlutým filtrem - myšlenkové pochody režije jsou tady záhadou. Holt filmovačka je větší makačka na bednu než třeba taková internetová tvítovačka. Kýho šlaka. Jdu na grog!

Tam kde chybí sci-fi akční filmový zvuk plný výbuchů, nachází se úvodní prolog. Osm minut jsou stylistický glanc s extrémně zpomalenými sekvencemi a nadměrným post-zpracováním. Je ale trochu problém orientovat se ve světě, který je v reálném životě obtížné pochopit. Nemluvě o mentalitě kontroverzního, svéhlavého filmaře. Je pro snazší pochopení motivací tvůrce lepší mít diplom z psychologie nebo atestaci z psychiatrie?_____Nebo nad tím nerozjímat a uznat, že jedině takovýto artový snímek dokáže přimět hollywoodskou hvězdu exhibovat ve stavu „ganz ohne“. Kapalnou syntézu impozantního romantismu a v dokumentárním stylu odhalenou Dunst by měl umět ocenit i ten nejchlupatější melancholik ze Stodolní. Je to vždy známka skvělého filmu, když nabízí mnohem víc, než můžete zpracovat v jediném pohledu. _____Hollywoodu navzdory potutelně si mnu ruce – Evropa dokáže vytvořit katastrofický film, má tuto intelektuálně zveličenou nereálnost, Evropa má sci-fi natočené lehce roztřesenou, nervní kamerou dánského idiosynkratického režiséra, to si zaslouží plnou palbu, atˇ už v tom hledá kdo chce co chce. Produkce: Zentropa Entertainments

I když se jedná o pomalý film s jednoduchým příběhem, nemusel by vyznít zcela bezmyšlenkovitě, několik životních pravd se najde a hledání štěstí má vždy svá "ale". Vizuání důraz na lokaci Francouzské Riviéry ovšem potlačuje narativ, takže je to místy trochu nudné a film tak nakonec nejlépe funguje jako bedekr z Azurového pobřeží.

Kdykoliv ho zahlídnu přemýšlím koho že mi ten Jarda Soukup připomíná. A už jsem na to přišel. On je to nefalšovaný gerontofilní Barrandovský youtuber pro důchodce.

Dosti výstřední film nacházející se na pomezí mezi realismem a surrealismem, mezi psychodramatem a černou komedií, kladoucí si environmentální otázky, kdy bukolickou venkovskou harmonii zásadně poznamená rušná dálnice. Nápaditý scénář i režie a evokativní kamera posouvají tento film s ekologickým přesahem do zřetelného nadprůměru, bytˇ se to na csfd může jevit mírně odlišně. 85%

Tomuto snímku kontroverze rozhodně nechybí, je to ještě explicitnější pohled do světa erotiky než v Les Valseuses. Už proto tohle nebude film pro každého. S dobrým katolíkem to sekne vo podlahu hned po prvním flákanci který schytá Miou-Miou v této silně misogynistické komedii. A to nemluvím o jasných odkazech na sexuální praktiky, u kterých by se červenaly i protřelé nymfomanky a do rejstříku úchylek jsem si poznamenal pár zajímavých poznámek_____Vše jde ještě o krok dále a do role sexuální hračky a oběti je postavena i slabá mužská postava velmi dobře zahraná Michelem Blancem. Zdá se, že Blier už ženy nepotřebuje ani v roli mučené oběti - misogynistická perspektiva dotažena ad absurdum. Možná je toto i zároveň hlavní slabinou filmu, kdy provokativní fasáda může u útlocitného diváka překrýt intelektuální obsah. Tato jet-black komedie s Gainsbourgovým soundtrackem (špičkový závěrečný jazzy-track) není jen jasná provokačka a další Blierova anarchistická lahůdka, je to i surrealistická fikce, která se umně prolíná do smutné každodenní reality.