Svojuni

Už po zhlédnutí úvodní scény s pohovorem jsem pocítil ohromné nutkání přimět Andreu, aby odešla z toxického přehnaně kapitalistického prostředí, kde se člověk nedočká ničeho dobrého, pokud nebude šlapat po ostatních. Ale tak nějak mi nepřišlo nutné čekat přes 80 minut až to hlavní postava opravdu udělá. Film se snaží udělat z hlavní ženské postavy figurku ostatních, která vlastně nemá na výběr a práci dělat musí, protože jinak za nic nestojí, i když tím úplně ztratí svou osobnost. A nemá ani na výběr, když na ni nastoupí blonďatý fešák, kterému se přece nedá odolat. Zároveň mi nějak uniklo, co se autor snažil filmem kromě toho, že ženy podle něho nemají možnost volby, říct. Možná, že pokud se sebou v práci, kterou nesnášíme, necháme dostatečně zametat, získáme to, co opravdu chceme? Po zhlédnutí filmu mě napadá jediná otázka - vážně máme zapotřebí se na něco takového koukat?