MAGR

Detektivkní série, která mi evokuje Cirkus Bukowski. Baví mě, jak se naprostý samorost konfrontačně sžívá s nechtěným kolegou. Oběma bytosntě záleží na obětech zločinu. Jeden z nich ovšem umí daleko lépe jednat se svědky. Dějová linka byla a bude v mnoha kriminálkách daleko propracovanější, ale v těch nejpoctivějších kriminálkách jde právě o tu spolupráci, kdy se parťáci shodují a rozdělují podle toho, zda to může pomoci vyřešit zločin.

Vyfabulovaná realita se stává absurdním dokumentem o filmu plném absurdních situací a natáčení, kde to národnostně skřípe jako po Mnichovu. Kdyby někdo zkoušel napodobit Zelenkův režíjní a scénáristický styl, vyjde z toho něco, po čem si nebudete hledat, zda zmiňovaná kniha o dohodě čtyř mocností skutečně existuje. Ano existuje, ale nejsou tvrzení, která z ní ve filmu zazní jen další mystifikací? Film skončil a přichází další pátrání.

Snímek o nesmirně komplikovaném a tíživém tématu, z nějž čiší humanita, humor a to navzdory bariérám, jenž jsou dány bipolaritou dvou supervelmocí. Přesné a scénaristicky umně načasované dialogy, obrazová symbolika načtrtnutá v průběhu a nedrhnoucím způsobem gradující ve finále. Dalším plusem je chvílemi umírněně pompézní, chvílemi hravě minimalistický soundtrack, kdy Thomas Newman, narozdíl od tradičního Spielbergova autora hudby, podkresluje konspirační hry s lidskými figurkami. U-2. berlínská zeď, apel na základní ústavní práva, komunistické represálie. To vše zde naprosto hladce, srozumitelně a nebojím se napsat i edukativně slouží příběhu. Svým způsobem je to další válečný film v režisérově filmografii. Místo zbraní zde však řinčí mlčení. A místo vylodění v Normandii na moment otevřené závory, jež následuje pohled známý již z vojína Ryana.