Žena v kleci

Severská krimi táhne, je komerčně úspěšná a za poslední roky se na ni sneslo až nesmyslné množství kritických superlativů. Dánský film Žena v kleci zřetelně ukazuje meze tohoto módního úkazu. Snímek režiséra Mikkela Norgaarda je natočený podle velmi úspěšné literární předlohy Jussiho Adlera Olsena. Realizace se ujali osvědčení tvůrci, scénář napsal Nikolaj Arcel, který pro film mimo jiné přepsal i známou trilogii Milénium Stiega Larssona, režisér pracoval na krimiseriálu Most, který byl uveden v mnoha zemích a v Americe vznikla jeho úspěšná místní verze. V zemi původu se Žena v kleci stala nejnavštěvovanějším filmem z domácí produkce. Asi se není co divit, Žena v kleci obsahuje všechny povinné prvky severského "napínáku" a nepřidává k nim skoro nic. Je to konvence v čistém stavu, realizovaná s nevzrušivou zručností. Příběh tohoto typu potřebuje detektiva "depkaře". Carl Morck (Nikolaj Lie Kaas) tento požadavek naplňuje víc než dostatečně. Má pro kolegy nesnesitelně perfekcionistickou náturu, navíc byl zraněný při nepovedeném zátahu, a to ještě dopadl líp než kolegové, z nichž jeden byl zastřelen a druhý – jediný Carlův kamarád – skončil paralyzovaný. Hrdina za ním občas zajde do nemocnice, aby si s ním pohovořil o nesmyslnosti života. Tím ovšem Carlovy starosti nejsou vyčerpány. Jak už se v konvenčních detektivkách stává, právě ho opustila manželka. V přepíjení severské samoty ho občas vyruší návštěva syna, který ho pak vyhání z domova nesnesitelnou hudbou a hlučným pářením se s náhodnými známostmi. A ještě nedosti na tom. Carlovy delší rekonvalescence využijí nadřízení k tomu, aby se otravného policisty zbavili. Vymyslí si pro něj zvláštní oddělení, jehož úkolem je zběžný přezkum starých nevyřešených případů. Přidělí mu kanceláře v nejzastrčenějším koutě sklepení policejního ředitelství v naději, že o němuž nikdy neuslyší. Ach, jak se mýlili. Carl totiž dostane parťáka, policistu blízkovýchodního původu Assada (snad to není nějaký příbuzný), který v Ženě v kleci hraje plus minus stejnou úlohu jako afroameričtí partneři bílých policistů v hollywoodských thrillerech. Tedy dát hrdinu jakž takž do kupy, projevovat schopnost radovat se ze života a vůbec s ním být srovnaný, vnímat v něm i nějakou duchovní dimenzi, být praktický i empatický. Zatímco pro Carla znamená nové funkční zařazení prudký sestup, pro Assada je to šance konečně se dostat k nějakému tomu vyšetřování. Jak je u takových filmových dvojic obvyklé, lezou si ti dva ze začátku na nervy, postupně k sobě nacházejí cestu a nakonec by jeden za druhého ruku do ohně strčili. (16.06.2020)

Všechny 4 filmy této krimi série jsou si dost podobné. Po čase vám příběhy splývají, nicméně to neznamená, že by nebyly dobré. Právě naopak. Jedná se o velmi kvalitní kriminální příběhy, kterým dala základ knižní předloha. Filmové zpracování je syrově severské, ústřední dvojka charizmatická, nechybí napětí a nečekané zvaty. Mně osobně nejvíc nadchli Zabijáci (85%) a Složka 64 (80%), těsně za nimi jsou zbylé dva kousky Vzkaz v láhvi (70%) a Žena v kleci (70%). (10.11.2020)

Kvinden i buret v sobě perfektně kombinuje drsné severské kriminální rysy a příběh, jenž bez příkras a zbytečných odboček míří ke svému šokujícímu rozuzlení. Režisér Mikkel Nørgaard se sice drží osvědčených, byť místy fádních postupů, nicméně ani to mu nezabránilo v tom, aby stvořil hutnou kriminálku, při níž nebudete napětím téměř dýchat. Skvělá práce! (24.02.2019)

Možnože na konci sa niektoré veci dejú až príliš náhodne a uponáhľane, ale inak skvelá severská detektívka s temnou atmosférou, príjemne priamočiarym a jednoduchým, ale napriek tomu solídne a nie zle zamotaným zločinom a, to predovšetkým, extra sympatickou ústrednou dvojkou vyšetrovateľov. Akurát teda na tej káve by ešte bolo fajn zapracovať. Ale tak zas ja mám rád silnú. Takú, aký je tento film. (06.06.2019)

Z počiatku a v podstate dosť dlhú dobu solídna detektívka s patričnou severskou atmosférou, niekoľkými scénami, kde úplne stačilo iba sledovať tvár niekoho, kto niekoho spoznal, aby nás schladilo. Tretí akt začína bohužiaľ tým najotrepanejším klišé filmoch s policajtmi, aké si viete predstaviť a od tohto momentu je všetko v kýbli. O čo ide, nie je tak zaujímavé, ako pátranie po tajomstvách a záverečné prelnutie oboch dejových línií je časovo tak presne naordinované, že takto vtipne by to vymysleli iba Zuckerovci. Celé rozuzlenie je jedna nechcená paródia, kde ide o sekundy, pritom predtým išlo o roky schovávania a vyšetrovania zároveň. Ak by bol film nejaká filozofická úvaha o osude, prosím, ale je iba tuctovou detektívkou vhodnou do Odložených prípadov. (12.12.2015)