Muži, kteří nenávidí ženy

Valná většina rozladění v komentářích je způsobena obvyklým porovnáváním s knižní předlohou a končí stejně obvyklou lamentací nad tím, že ve filmu (logicky) schází či nemají prostor některé postavy, motivy či prvky. Tenhle problém mě minul, protože od narození dětí času dramaticky ubylo a ten, který zbývá, věnuji filmovému světu. Takže knižní bestsellery typu Milénia se ke mně pravidelně dostávají až prostřednictvím filmové verze. Muži, kteří nenávidí ženy se s lehkou nadsázkou dají označit za evropskou variantu temných thrillerů typu Mlčení jehňátek. Pátrání po dávno ztracené dívce z bohaté podnikatelské rodiny se postupně mění v honbu za běsy minulosti a ústí v odhalení pachatelů dlouhé série brutálních vražd mladých žen. Od rutinních hollywoodských blocbusterů se liší pomalejším tempem, určitou uměřeností (umím si opravdu představit nepoměrně akčnější, krvavější a celkově efektnější verzi téhož). Švédský snímek se řekl bych až záměrně vyhýbá velkým jménům a známým tvářím, které by i evropská kinematografie bez problémů dokázala poskytnout. Neokoukaní herci přitom hrají jako z partesu a bodují spolu s výbornou kamerou, která spolu se skvělým zneklidňujícím soundrackem vytváří pochmurnou atmosféru světa, kde můžete od kohokoliv čekat spíš ránu ze zálohy než vstřícnost a přátelství. Svou nikoliv bezvýznamnou roli hraje díky vé tvrdosti i švédština - je lepší dát přednost otitulkovanému originálu. Základem úspěchu snímku je ale propracovaný kvalitní scénář a především postavy, kde kontrastní dvojici tvoří tvrdohlavý, nicméně splehlivý a v osobním životě konzervativní investigativní novinář Blomkvist. Jeho akčnějšním a drnějším protipólem je pak punková hackerka Lisbeth, která s oblibou pátrá po zločinech, co sama nespáchala. Její charakter se stále pohybuje na hraně ať už činy nebo schopnostmi a jde o postavu, která jakoby pronikla do příběhu ze stránek komiksu. Díky svérázné otcově "výchově" a sexuálním lekcím od svého dohližitele nemá důvěru k mužům a experimentuje s lesbickými vztahy. Islanďanka Noomi Rapace jí sice zahrála přesvědčivě a dala jí zajímavou a přitažlivou podobu, jenže Lisbeth je už ze své podstaty natolik "cool", že mám s jejím přijetím určité problémy a kdyby se tady jen trochu víc tlačilo na pilu, ztratila by se úplně její uvěřitelnost. Film se díky své profesionalitě dá považovat za kvalitní výzvu současné americké dominanci v komerční oblasti. Nejde o žádný výlučný a odtažitý art, ale chytrý, napínavý midkult pro širokou obec filmových diváků. Celkový dojem: 80 %. (20.07.2010)

„Podľa teba vraždy odpisoval z daní?“ – „Poznám podnikateľov. Odpíšu všetko.“ Skeptický. To je asi najvýstižnejšie slovo, ktoré pred pozretím vystihovalo moje pocity z tohto filmu. Faktom je, že mal niekoľko mínusov. Hackerka vie ukradnúť milióny z cudzieho konta, ale zo svojho zopár tisícok nie. Niektoré pre dej zdanlivo dôležité postavy sa z neho čudne vytratia preč. Zamestnankyňa detektívnej agentúry má problém požiadať zopár ostrých kolegov o 2-minútovú službičku (vybúchať psychopata, ktorý ju sexuálne zneužíva). Napadnutie v lese som doslova čakal, klišé. Veľká minutáž ma tiež nenadchla. Napriek tomu je to atmosférická detektívka, ktorá miestami pripomína MLČANIE JAHNIAT, 8 MM či PURPUROVÉ RIEKY. Kým „dovtedy“ je to „iba“ za lepších 60%, o ďalších 20% to vytiahne Lisbeth Salander zvláštnej Noomi Rapace. Jej „Osa“ je silná postava, ťažko k tomu niečo písať, psychiatri by sa vyjadrili lepšie. Takých „ôs“ sú plné ulice. Je natoľko dobrá a jej vzťah s novinárom je pútavý do takej miery, že som si prial viac ich spoločných scén. Samotné vyšetrovanie ma paradoxne troška nudilo. Každopádne rozuzlenie bolo dosť šialené (v dobrom) a ukázalo, v akom zvláštnom svete žijeme. Viac o celej trilógii v mojom článku na Recenzie.org: http://recenzie.org/triler/488-potetovane-dievca-ktore-sa-hralo-s-ohnom-a-kopalo-do-osieho-hniezda (31.01.2011)

Vlastně se moc těším na Fincherovu vlastní verzi, která to snad už dotáhne na maximum. Män som hatar kvinnor není nijak extra originální detektivka. Často je z ní cítit inspirace právě Sedmičkou nebo Zodiacem, co se týče Oplevovy kvalitní filmařiny. Ono by to celkově asi bylo za tři, ale to by zde nesměla být tak charismatická ústřední dvojice. Lehce staromódní novinář se ještě dá, ale punkerská hackerka s bisexuální orientací, postrádající na hrudi obří melouny či obličej modelky a přesto je stále ta nejvíce sexy femme fatale tohoto roku? Smekám klobouk a připisuji si Noomi Rapace do seznamu atraktivních žen. (13.09.2010)

Obyčejná (nudná) detektivka tvářící se jako něco víc. Pomalu plynoucí film, který má poměrně zajímavou atmosféru, takže jsem se zpočátku vyloženě nenudil. Na druhou stranu se tam prvních 45 vůbec nic neděje. Jednotlivé sekvence spolu zprvu nemají moc souvislost, navíc ačkoliv jsem nevěděl, jak vše dopadne, kdo je vrahem, tak samostatné scény jsou poměrně předvídatelné. Po dvou hodinách(!) už měl příběh docela jasné rysy, s tím, jak se ale vyjevila zápletka, se ale také ukázaly četné logické chyby. Je z toho dost poznat, že ani knižní předloha zjevně nebyla dokonalá, ale mám dojem, že tady ve filmové adaptaci jsou ty chyby ještě markantnější. Kompletování fabule je ze začátku téměř nemožné, protože distribuce informací je zcela anti-divácká. Takže obecenstvo může jen čekat na další scénu, čekat na další scénu, čekat na další scénu a takle si počkat až na konec. Až tam si vše poskládá dohromady a zjistí, jak nesmyslně a hloupě se chovala většina postav. No a ačkoliv bych byl rád, kdyby snímek na podobně vysoké úrovni zpracování vznikl i v ČR, po rozuzlení jsem si uvědomil, že tenhle film už znovu vidět nemusím. Zkrátka... Film je to dlouhý, pomalý, neobsahuje nic, čím by mě výrazněji zaujal a trpí scenáristickými neduhy vzniklými při převádění z knihy na plátno. Špatná kombinace. (31.01.2010)

Všudypřítomná zima, šedá krajina a pocit, že vás všichni jebou (obrazně i doslova). Hrdinové z adaptace románů Stiega Larssona, novinář Mikael a hackerka Lisbeth, na tom nejsou nejlíp. Z ulity, do které zdrhli před osobními průšvihy, je vytáhne nabídka bohatého starce, který už čtyřicet let řeší záhadné zmizení své neteře. Prostě taková rešeršní práce. Jen místo článků se tu kupí mrtvoly dívek, vypadávající z šatníků i jiného, vesměs starožitného nábytku. Pátrání nabírá otáčky, které vás postupně nutí rozepínat košili. I během ostré skandinávské zimy tu začne být pořádné horko. On je trochu ňouma, ona zas rozbije vaše představy o povolných blonďatých sexbombách. Společně pak utáhnou poctivou, trpělivou detektivku. Noříte se do ní pomalu, ale o to hůř se pak opouští, když za sebou zatáhne oponu. Nečekejte na hollywoodský remake. Stejně jako u nedávného upířího dramatu Ať vejde ten pravý půjde už jen o nadbytečné opisování. (09.07.2010)