Oralfabet

Ne vždycky přímo strhující, ale celou dobu nesmírně poutavé, jednak díky lahodnému, vtahujícímu vizuálnímu provedení, jednak kvůli fantastickému Andrew Scottovi, který fakt dokáže s málem udělat hodně, a na roli Ripleyho sedí perfektně, i když je mu asi o dvacet let víc, než by mělo. Film už jsem viděl před delší dobou a všechno si z něj nepamatuji, ale ten kontrast mezi těmito dvěmi verzemi téhož příběhu je nepřehlédnutelný. Narozdíl od poměrně sympatického, charismatického Damona tady Scottův Tom působí jako absolutní sociopat bez kousku lidského citu v těle, a jeho nečitelnost jen přispívá k jeho znepokojivosti, ale i zvrácenému půvabu. Itálie je tady v černobílém podání kameramana Roberta Elswita sice nádherná a svůdná, ale taky chladná a nehostinná. Všechno působí promyšleně do nejmenších detailů, metodicky, každý záběr má svůj význam, a díky tomu je velice snadné nechat se Ripleyho sítí lží polapit. Jo a Dakota Fanning je tady taky fantastická, nevím, kdy jsem naposledy někoho viděl ztvárnit pasivní agresivitu takhle přesvědčivě. Do posledního dílu jsem uvažoval spíš o osmi, ale závěr mě přesvědčil, že si to zaslouží 9/10

Hodně zpocenej film. 8/10

Umění vyprávění příběhů pro mě spočívá především v dávkování informací. Co, kdy a jakým způsobem sdělíte svým divákům. Ve třetí sérii Twin Peaks Lynch (ať už záměrně nebo ne) konstantně testuje hranice vyprávění a využívá barvité historie světa, v němž operuje, aby mohl divácká očekávání zas a znova převracet naruby. Opět tak tvoří dílo, které se tak docela nepodobá ničemu, co vzniklo před ním, čímž na původní seriál navazuje lépe, než by to dovedl kdokoli jiný. Je to znepokojivý, mnohdy frustrující, ale pro ty, co jsou naladěni na správnou frekvenci také absolutně nádherný, povznášející zážitek. 10/10