janarandova

Z traileru na „Sausage Party" jsem byla naprosto nadšená. Těšila jsem se na film, který tu ještě nebyl, jídlo snažící se utéct ze supermarketu do lidských domácností, originální nápad, ze kterého by se dalo hodně vytěžit. V kině jsem se bohužel přesvědčila o naprostém opaku. Nápad to byl sice super, ale tím výčet kladných bodů asi tak končí. To, že to měl být animák jenom pro dospělé, beru, ale takovou nechuťárnu plnou sprostých výrazů, oplzlých scén a trapných, suchých vtipů jsem nečekala. Závěrečná scéna, při které se odehrály obrovské orgie, kde to každé jídlo dělalo s každým, byla už fakt vrcholem, navíc až nesnesitelně dlouhá. Můj dojem nespravilo ani to krásné mexické taco.

Podle kritiků nejlepší film 21. století. A tuto nálepku získal poměrně oprávněně. Během první části filmu se děj vyvíjí poměrně pomalu, tak nějak obyčejně - mladá herečka Betty přijíždí do Hollywoodu, kde se chce proslavit. Bydlí v bytě své tety, kde při příjezdu objeví ženu, jež si nepamatuje své jméno a údajně vyvázla z dopravní nehody. Film pokračuje tak, jak by divák očekával, dámy se spřátelí, snaží se zjistit informace o ženě, která si zatím říká „Rita" a o tom, co se jí stalo. V několika momentech se však celá situace zvrtne. Z postav se najednou stane někdo úplně jiný, celý děj dostane jiný spád a je náročné se v celém filmu vyznat. Nicméně je to kousek, který mozek nenechá odpočinout a minimálně další 3 dny nutí člověka, který ho viděl, přemýšlet o tom, co právě viděl. A to je podle mě něco, co by mělo být cílem každého filmu.

Daniel Radcliffe se pomalu ale jistě snaží zbavit nálepky náctiletého kouzelníka a pouští se do nových projektů. V tomto případě byla jeho volba velmi šťastná – vložil se do spolupráce s mladými „Daniely" a ještě společně s filmovým parťákem Paulem Dano vytvořili něco, na do divák jen tak nezapomene. Mladý tým tvůrců přinesl na filmové plátno snímek naprosto bláznivý, neotřelý, který mě osobně nadchl. Místy jsem si sice klepala na čelo a nechápala, jak určité scény mohli vůbec vymyslet (viz uhánějící Paul Dano na zádech Daniela Radcliffa, jehož poháněly vlastní prdy), když je ale člověk schopen v kině vypnout, odprostit se od veškerých očekávání, dostane se mu jedinečného zážitku. Oceňuji také slova tvůrců, která pronesli na premiéře snímku při KVIFF 2016: „Je to náš první společný film a je možné, že je taky poslední, proto jsme se rozhodli odhodit veškeré zábrany a jít do toho naplno."