Tanmut

Člověk si během prvních pěti dílů na slovanské tváře hlavních představitelů zvykne, ovšem vedlejší postavy tohoto příběhu působily až neuvěřitelně nevkusně - Mortimer na zabití, hrabě ze začátku též, Eliza Barrymore se chovala jako slepice. Příběh se většinou pevně drží předlohy a první půle slaví úspěch s gagy, ovšem druhá, v níž má gradovat napětí, ve svém účelu na hlavu selhává.

Dokud je Watson sám, díl docela nudí, po nástupu Holmese se opět rozjíždí poťouchlosti (Holmesi, chcete pomoct? - Jen pokud Vás to neobtěžuje.). Propojení Mistr mezi vyděrači - Poslední případ - Prázdný dům zafungovalo velmi dobře. Rozhodně bod navíc oprot britským "situačním" adaptacím.

Velmi mě zaujala ukázka bertilionáže. Humor se dostává do popředí, ovšem musím si postěžovat: některé Holmesovy dedukce se mi zdají značně ochuzené a místy jako "šťastné trefy".

Nejvíc mi na ruské adpataci vadí Watson, nepřehlédnutelné slovanské rysy (ač ruské holky jsou zde líbeznější než jejich britské protějšky) a Vaculíkův dabing mě iritují. Vasilij Livanov působí suverénně i vztah obou aktéru se zdá být promyšlenější. Propojení Studie v šarlatové a Strakatého pásu se povedlo.

Nejslabší série Brettova Holmese. Peter Hammond jako dvorní režisér poupravených povídek tahal za kratší konec, Sarah Hellings dokázala do své práce (Lepenková krabice, Rudý kruh, Umírající detektiv) vnést (když už nic jiného) poněkud odlišnou atmosféru.

Z povídky jsem si oblíbil pasáž, kdy Holmes s Watsonem blafují a tvrdí, že klientce poradí, aby svému nastávajícímu řekla pravdu a doufala v jeho shovívavost, na což náš vyděrač odvětí: "Evidentně neznáte povahu earla." To všechno ve filmu je. Poté se tam píše: "Z výrazu na Holmesově tváři jsem jasně viděl, že ji zná." Což ve filmu nebylo; a já se tak těšil na Holmesův výraz. Jinak by této adaptaci padesátiminutový kabátek slušel více, první půlka se táhne a místy působí chaoticky, zapůsobil pouze závěr v Milvertonově domě.

Kam zmizela hrůzná atmosféra povídky? Bretta asi ani nemuseli moc maskovat.

V této sérii si tvůrci dali velmi záležet na vykreslení Holmesových protivníků, díky čemuž jednotlivé díly mají větší sílu.

Doylovo vypořádání se s Poem. Tvůrci si s námětem pohráli a výborně vystupňovali napětí.

Tak Sherlock je přeci jen pobožný, když varoval vraha před soudem nejvyšším.