Gemini

Je to už nějaký pátek, co jsem tuhle prehistorickou komedii viděl a pořád se mi vybavují některé útržky, ale nic kromě fórků typu neandrtálec spadl do hromady dinosauřích ho...trusu, neandrtálec se učí zacházet s prakem a moc mu to nejde, nečekejte. Ale scénka výroby zbraně mi až příliš připomněla Space Odyssey na to, aby mě Ringo nechal chladným:)

Stalingrad ukázaný z pohledu té "druhé" strany, to se nevidí příliš často. A uchopit toto téma takhle zdařile, to jest dobře vybalancovat válečnou (nebo chcete-li akční) stránku a náhled do života několika příslušníku wehrmachtu,to se vidí ještě méně. O to víc nás může těšit česká účast ne na Stalingradu, ale na filmu o něm.

Když jsem byl malý, chodíval jsem s dědou k řece. A jak už to tak dědové dělávají, i ten můj mě učil házet žabky. Docela mi to šlo a bavilo mě to, kdo by taky neměl rád ty hezky ohlazené oblázky a nesledoval jak letí nízko nad hladinou, zběsile rotují, dopadají na vodu a zase se od ní odrážejí...až se nakonec neodrazí a nezůstane po nich ani stopa. A přesně tak se to má s Ligou Výjimečných. Na pohled uhlazené, vymazlené a hodně slibné dílko, obzvlášť když znáte Alana Moorea a vidíte drsně se tvářícího Seana Conneryho a uhlazeného zhýralce Stuarta Townsenda. Potom začne ten pestrobarevný kolotoč, kterým je například bitva v knihovně...a pak se ten pomalu snižující se let nad hladinou, symbolizující úroveň filmu, dostane do svého nejnižšího bodu (to je třeba logický kopanec nebo tak něco...každopádně je toho ve filmu víc než je omluvitelné, OBZVLÁŠŤ POKUD ZNÁTE ALANA MOOREA), ze kterého se ještě párkrát povznese (třeba když začne řádit paní Harkerová;)), ale stále víc a víc je vidět úbytek energie....a pak přijde konec. Konec, který ve vás nenechá nic, stejně jako když se nad žabkou zavře voda. Trestuhodné zmrhání, opravdu trestuhodné.

Bylo to milé a příjemné, ale bylo to dávno a pohádka mládí nevrátí se nikdy zpět. Aspoň tahle ne:) Sehraná ústřední dvojka a vyvíjející se vztah, proč ne, bylo to dobré. Ale jestli bych se dnes díval na reprízu? Asi těžko...

Jestliže pro mě do nedávné doby byl nejdrsnějším komediálním kouskem poloboha Johna Cleese jeho ministr švihlé chůze, ze kterého jsem dostal záchvat smíchu ze kterého mě bolely panty a ledviny ještě druhý den, vězte že proti Fawlty Towers to byl jen velice slabý odvar. Asi jako když vedle sebe postavíte Monicu Bellucci v hezkém, leč nudném krémovém modelu z Matrix Reloaded a Monicu Bellucci v puntíkovaných letních šatech z Malény;) Nebo když vedle sebe postavíte Seteho Gibernaua a Valentina Rossiho:) První díl je pouhým náznakem té laviny, která vás přejede a rozžehlí po libovolném povrchu tak, že budete při pouhé myšlence na Španělsko zatínat ruce v pěst. Věčnou slávu Johnu Cleesovi a všem, kdo mu na tomhle jeho veledíle byli nápomocni. PS: Pomalou a bolestivou smrt těm, kdo se jakkoliv podíleli na dabingu...

Je známo, že krásná žena dokáže z muže udělat pitomce. To by v případě Halle Berry a režiséra Pitofa, jehož jsem díky Fantomovi Paříže považoval za chlapíka zajímavého a schopného, vysvětlovalo ledacos. Ale udělat ze sebe degena bez špetky odhadu či vkusu, a ještě při tom zneužít, znásilnit, zprznit a zničit takovou ikonu, kterou zanechala v srdcích všech comicsových fandů Michelle Pfeiffer, to nevysvětlíte ani Halle Berry v kůži a latexu při lesbické scéně s Sharon Stone v nejlepších letech - což jen tak mimochodem v Catwoman neuvidíte;) Tahle barevná, kýčovitá, hóóódně špatnými počítačovými triky obdařená groteskní fantazie nějakého chorého marketingového špecialisty si nezaslouží nic víc než posměch, a silně pochybuju, že to tak režisér zamýšlel. Až uvidíte (pravda, sexy) zadečkem vrtící kočku v kostýmu jak z nějakého laciného D/s filmu hopkat po střechách v rytmu jakéhosi árendbí hnoje, poznáte co to je strnutí šíje a obličejových svalů - tentokrát v grimase mísící údiv, zhnusení a zvrácené pobavení. Jediným světélkem ve tmě budiž to jak se Halle Berry postavila k té Zlaté Malině, kterou za svůj výkon utržila.

Pokud někdo věří, že bůh existuje a je dobrý, tak mi možná vysvětlí jak mohl dovolit tohleto. Tohleto neherecké nefilmové netelevizní nezábavné nehorázně odporné cosi, co používá záběry nestvůrek mezi papundeklovými kulisami, které vypadaly vcelku zábavně možná v době, kdy frčela Gappa. Já osobně si všechno tohle ulehčím názorem, že bůh je mrtvej. Narozdíl od punku;)

Vidět Dvanáct Rozhněvaných Mužů na divadle, to je ode dneška další z mých snů. Čest Henrymu Fondovi, ale proč si nepřiznat, že tento film je především o těch ostatních porotcích. O těch postavách a postavičkách od zakřiknutého bankovního úředníčka přes skvělého "zdvořilého imigranta" Jiřího Voskovce až po moudrého starce s ostřížím zrakem. Jsou to právě oni, kdo vynášejí tento film do výšin. Právě oni jsou zdrojem té letité fascinace, z nich vychází ta dusná atmosféra, ve které vtípky fanouška baseballu a zkazky reklamního agenta působí naprosto příšerným dojmem. Opona, výkřiky bravo, skandovaný potlesk ve stoje a ode mě hodnocení 100%, neboť takhle přitáhnout diváka, i když od prvních minut tuší, jak to celé dopadne, to je naprostá bomba. PS: 21.11.2007 se mi sen splnil. Mahenovo divadlo v Brně a místo ve druhé řadě mi daly jeden ze zážitků, na které se nezapomíná.

No...moje (dnes už bývalá) tchýně na tom byla v kině a byla z toho filmu ne snad přímo nadšená, ale hrozně se jí líbil. Bylo to napínavé, bylo to děsivé a mělo to děsně překvapivý konec. Pokud vás napadlo totéž, co mě, tak vězte, že spálené listí z ní kupodivu cítit nebylo;) Další racionální vysvětlení? Nebyla dlouho v kině a jako žena v domácnosti žije trochu odtržená od reality...a volí komunisty, což myslím hovoří samo za sebe:))

Vzato kolem a kolem, nic víc než poměrně slušná zábava to není. Žádné pořádné psycho ani gore se nekoná, jelikož je to sui generis humorista Rodriguez. O parodii nebo komedii ale taky nejde, takže co? Něco, co jste před rokem šestadevadesát nejspíš neviděli, to rozhodně. Ale pro mě teda nic extra. 60%