derylla

Po prvních pár minutách jsem byla v šoku, jak to, že to má hodnocení nějakých 58% ??? Pak mi došlo, že tu jsou dva katostrofické filmy o zemětřesení se stejným názvem... takže bacha: vzalo mi to 1,5h života. Dávám 1*, protože jsem se s velkým sebezapřením dodívala do konce...

Trochu šilhající Friedrich Mücke v roli Marka si získal i mé srdce.. od první chvilky! O okouzlující Karoline v roli Kláry ani nemluvím. Ta si mě získala už z filmu Fakjů pane učiteli. Tam však hrála trochu ztřeštěnou, tady zraněnou laň. A věrila jsem jí to. Film o tom, jak je těžké vyrovnávat se se ztrátou blízkého člověka a o tom, že láska .. láska je. Zábavné, dojemné, moc hezké! *****

První díl jsem přečetla s přeskakováním některých už opravdu nudných stále se opakujících momentů až do konce, koupila si dvd, třikrát ho rozdívala, ale ke konci se bohužel nedostala ani jednou. Z druhého dílu jsem přečetla pár stran (víc opravdu nešlo) a dvd jsem se v obchodě vyhýbala obloukem. Třetí díl v knihovně už nemám, ale na film mě vytáhla sestra do kina (ach jo, co bych pro ni neudělala...) a musím říct: film mě mile překvapil (nebylo těžké si domyslet předchozí děj). Nevím, jestli to bylo umocněné kinovými efekty nebo prostě těch milostných scén nebylo tolik (tipuji do desítky a dokonce mě jedna donutila si lehce poposednout), každopádně se v ději objevil i závan napětí a tak nějak jsem to sledovala s chutí až do konce. Ale hlavní důvod, proč jsem dala 3* je soundtruck filmu - ten se opravdu povedl, speciálně songy Heaven (Julia Michaels) a Never Tear Us Apart (Bishop Briggs)!

Podle prvního dílu je to seriál o klasické rodinné vztahovce, kde se prolínají životní příběhy členů rodiny. A docela zajímavé příběhy... Od začátku mě to chytlo. Trochu panovačná černoška, adoptovaná a její tak též adoptovaný bratr, sám nevyrovnaný Vietnamec-terapeut, spolu šňupou koks (jako kdyby to v alespoň jedné americké publikaci šlo bez drog), další jejich adoptivní sourozenec, gay Kolumbijec, má halucinace a poslední, jediná biologická sedmnáctka, se v převleku za koně nechá odpanit pohledným neznámým modelem. Šedesátiletý otec, děkan, propadá depresím a udržovaná matka, bývalá terapeutka, má potřebu všechny ovládat. Ale začíná se ji to vymykat z rukou… zatím 5*, těším se na pokračování.

Uvažuji, proč tomuto filmu dávají lidé tak vysoké hodnocení. Ano má to spád, napětí, ale momenty překvapení už mi tak překvapivé nepřijdou. Jsou zčásti předvídatelné. Jednání hlavní hrdinky je do posledního momentu nevysvětlené. To se nechá dobrovolně zavřít jen na základě morálních zásad, které do té doby porušovala? Zavání mi to lehce pokrytectvím. Tudíž tu její „vyrovnanost a najednou naleznuvší duševní klid“ v závěru jí prostě nevěřím. A ten její člověk v rivalské firmě – totálně si zboří kariéru kvůli někomu, kdo není ani její přítel? Nesmyslné. Po celý film jsem si říkala, že slečna Sloane je oproti ostatním až moc inteligentní, až moc chytrá, až moc lstivá, až tak trochu nereálný hero a závěr mě v tom jen utvrdil. Škoda. Avšak to, že Jessica Chastain sehrála svou roli na výbornou, je nepopiratelný fakt. 4*

Jsem opravdu jediná, komu to přijde přitažené za vlasy až ouvej? Viděl někdo -nazí a vystrašení-? I mnohem zkušenější a cvičenější nevydrželi... ale náš Harry se jednou rukou houpe na stromě a druhou shodí obrovského škrtiče jako by to byla užovka. Holýma prstama si vytáhne masem vyžraného červa, který se mu uhnízdil na čele pod kůži, aniž by později chytil infekci. V noci pomocí zapalovače a spreje zažene mega divokou šelmu a pak si opět usne jak miminko, aby se mohl probudit do krásného rána. Proti všem přírodním zákonům se s blízící bouří žene k řece a pak je hrozně překvapený, že ho stáhne voda. A to nemluvím o jeho na kost! rozmokvaných nohách, po kterých by prostě normální člověk jít nemohl. Jakési jeho vnitřní spojení s vesmírem na konci jeho sil mělo ukázat - vlastně nevím co, nějak se to tam nehodilo. Abych úplně nekřivdila, tu jeho psychiku vykreslili dobře. I Pocahontas se mi líbila... Ale závěru, kdy se kolem něj sešla celá vesnice a on šťastně koukal do nebe, jsem prostě nějak nevěřila. A nezachránily to ani fotky skutečných hrdinů, podle nichž byl tento film natočen. Čekala jsem víc. 3*

Velmi pěkný, dojemný film ukazující, jak láska může být krásná i ničivá zároveň. Vášeň tam jednoznačně je. Proložené francouzskými songy dodávající filmu onu pomyslnou třešničku. Francouzská dramata prostě můžu. Navíc otevřený konec ponechává každému prostor pro vlastní pokračování... 5*

Mám ráda romány Victora Huga, tu temnou a zároveň dojemnou atmosféru kočovné Paříže, kterou se ve filmu "Muž, který se směje' podařilo ztvárnit perfektně. Hlavní postava Gwynplaine v roli kanadského herce Grondina mi byla od začátku sympatická, a když jsem v průběhu zjistila, že se ve filmu promítnou i čeští herci, přímo jsem se nadchla. 4* - uvažovala jsem a film do 2/3 sledovala s nadšením. Bohužel pak přišel zlom, poslední třetina necelistvá, jakoby poslepovaná tak nějak všelijak, uspíšená, což je v kontrastu k dlouhému závěrečnému výlevu umírající kouzelné Christy Thérat, který byl až tak sladký, že jsem se nedokázala ubránit nedůvěře a úšklebkům. Závěr 3*.

Rodiče odletí kamsi pryč (kam, na jak dlouho, proč se dozvíme až v průběhu filmu) a děcka zůstávají samy doma. To jest stručná pointa. Od začátku to na mě působilo velmi depresivně. V tomhle filmu se typicky česká filmografie skutečně nezapře. Dlouhé pasáže ticha. Šedivé barvy. Nahé děti jezdí z nudy výtahem nahoru a dolů (opravdu nuda). Vanda Hybnerová alias matka mluví se svým synkem po skypu s kamerou a přes celou obrazovku mu tak vystavuje svoje nahý prsa. Další nesmyslná pasáž v sauně - pohled na tři nahá mužská přirození bez hlubšího smyslu. Prostě nesmysl celý film. Nejdelší dialog trval sotva pár minut ke konci filmu - rozhovor mezi rodiči o tom, čí je to chyba, že jim onemocněl syn. Sex, drogy, nemoc, nevěra. Bohužel jen ta smrt tam chybí - český film zklamal. Jeden bod za herecký výkon psa a druhý bod za originalitu. P.S. Děsí mě, že když tam padlo pár záběrů od vody, někteří to považují za světový film... ale ani ten slovinský režisér to nezachrání...

Na dvanácti místech po celé zemi přistanou vesmírné lodě s mimozemskou civilizací, jež se s lidskou populací snaží komunikovat. Proč? Naučit se jejich řeč je věc podružná, byť se to jeví jako hlavní pointa. Záměr mimozemšťanů byl však jiný. Vzhledem k válkám, které naši planetu ovládají, by se s takovou lidská rasa dlouho nedožila. Nyní nám přijeli na pomoc ONI a snaží se, prostřednictvím daru, který nám předávají, tedy své řeči, donutit všechny velmoce a státy spolupracovat, aby pak - přesně za 3 tisíce let - lidé mohli pomoci zase JIM. Film má od první chvíle spád, hlavní hrdinka, Amy Adams, je v něm úžasná, konec překvapí a taky se mi líbí, že byť se děj odehrává v podstatě v centru armádního ložiska, vítězí mír. Kvůli filmovým nepřesnostem a pár věcem, jež jsou krapet přitažené za vlasy, na což jsem háklivá, dávám jen 4*. Např.: Ad.1 Louis/Amy i my diváci se dlouze připravujeme na její první setkání s NIMI. Když k němu "konečně" dojde, přichází střih a už je po všem, aniž by divák viděl, jak to teda proběhlo. To, že asi ne moc dobře, se můžeme pouze domnívat z dotazu, kdy se Louis/Amy ptá armádního velitele, jestli má padáka. Ad. 2 Louis/Amy se rozhodne "navštívit" mimozemskou loď sama. Ostatní dalekohledem sledují a podivují se, kam jde a co dělá. Střih: Louis js uvnitř vesmírné lodě a vcelku dlouho komunikuje s mimozemšťanem. Střih: už je zase venku, mátožně jde k armádnímu stanovišti, ze kterého teprve NYNÍ vyjíždí jeapy a jedou směrem k ní. Na to, jak bylo na začátku kolem každého vstupu do lodě obrovské drama, najednou nikoho nezajímá, co tam dělala a hlavně, co zjistila... Ad 3 Vážně z jednoho z největších světových vůdců, kterého v průběhu celého filmu vykreslují jako bezcitnou postavu, chtivou války, jež neposlouchá nikoho jiného než sám sebe, udělali z minuty na minutu mírumilovného usměvavého cíťouše, jehož myšlení změnila jedna jediná věta? Když však přejdeme těch pár nedokonalostí, film mě nadchl. Nejvíc ze všeho se mi líbila ona hlubší myšlenka a to, že čas je relativní pojem. V průběhu celého filmu hlavní hrdinku, Louis, provází vzpomínky na minulost, alespoň tak se divák celou dobu domnívá. Že jsou to vize budoucnosti, zjišťuje hrdinka i diváci až ke konci. A nebo to nejsou ani vize budoucnosti ani vzpomínky minulosti, neboť čas prostě neexistuje?