karlvonarbei

Přesně po 40 letech od prvního vzedmutí vlny punku se  v různých médiích začalo velmi frekventovaně toto výročí připomínat různými dokumenty a přesně po 40 letech od roku nula původně britského novoromantismu ( ostatně, jiný ani vlastně neexistuje!) se tak děje alespoň prostřednictvím tohoto zajisté velmi relevantního dokumentu. Dovolím si poznamenat něco trochu kacířského, nemá smysl, aby kdokoliv tzv. hvězdičkoval tento počin, dokument jde nad rámec běžné hudby_ kdo ho opravdu viděl a přemýšlí, tak pochopí, že šlo zejména o jisté politické, sociální, protisystémové hnutí, které bylo podporováno drogovou kulturou, uměleckým prostředím, ale i obyčejnými lidmi, kteří nehodlali zapadnout do šedi a z chudoby (považte kapitalismu) se vyšvihli nejprve do titulků bulváru a dnes s odstupem času dokázali ovlivnit celou pop kulturu podobně jako Andy Warhol svými excesi již v 60. letech. Nikoho tady přitom ani nemá zajímat, jestli ten či onen měl raději Depeche Mode než O.M.D. ani to, do jaké míry je kdo pamětník- vše je irelevantní, protože tady záleží jen na způsobu, jakým aktéři vstoupili do děje a čím oni (nikoliv my "recenzenti"!!!) přispěli k malé hudební revoluci..toto vše dokument maximálně s velkou otevřeností i zábavně popisuje, přičemž si nedokážu představit někoho z domácí scény, kdo by takto otevřeně mluvil sám o sobě jako Boy George, když přiznává, jak v klubu občas ostatní okrádal, měl tam přitom několikrát zákaz vstupu a stejně se tam vždy dostal a při vzpomínání je na to ještě velmi hrdý. proto je britská hudba tak rajcovní, na nic si nehraje a lidé tak v určité fázi svého ranného života tvoří něco, co se stane nesmrtelným. Koho zajímá, že ten či onen nemusí Spandau Ballet, ti to přece začali, osobní antipatie do opravdových recenzí opravdu nepatří. Tu dobu jsem zažil, v Blitzu jsem nikdy nebyl a nebudu s prominutím házet perly sviním, proto se dále již omezím jen na tento výkřik a samozřejmě, pokud by bylo možné dát 50 hvězdiček, dám padesát, pokud 5.000, dám tedy pět tisíc atak dále..vše podstatné v dokumentu naleznete, kdo chce být vzdělanější, může libovolně v dnešní době dostudovat, protože právě tento "movementů vzešlý vlastně z punku, Bowieho a Roxy Music si to zaslouží. Vše ostatní sem opravdu nepatří

Popová princezna Kylie byla již ve svých dvaceti letech mnohem lepší herečkou, než zpěvačkou. Filmový plakát k Delikventům je však poněkud zavádějící, jedná se totiž spíš o drama, než o erotický thriller, hlavní protagonisté to v té době v soukromí měli přitom zajímavě rozdělené, ona chodila se zpěvákem INXS, Schlatter s Anistonovou. Téma je poněkud choulostivé a snad se ani nechce věřit, že takové chování rodičů vůbec bylo možné v poválečné Austrálii! I proto si zaslouží film vyšší ohodnocení, než jen průměr- DOPORUČUJI.

Výborný psychologický film od A do Z, v žádném případě však hudební a ačkoliv ani o drama tam není nouze, v tomto případě dle mého názoru drill, který bubeníci musí podstoupit, není žádné velké drama, jen psychologie. Tak trochu i pravý opak typické hollywoodské produkce (se divím, že něco tak skvěle propracovaného nevzniklo například v evropském nezávislém filmu, ale tam rezonují nyní zcela jiná témata: možná, kdyby hlavní hrdina patřil do komunity LGBT, byl na útěku z nějaké zkorumpované země či patřil k jiným etnickým skupinám, pak možná!.)... skvěle napsané, skvěle zahrané, navíc z oblasti, kam zase tak často rozhodně nenahlédneme. Ono se tak trochu jedná i o film komorní (tak takhle opravdu uvažuje jen málokdo) a to proto, že obraz se převážně odehrává ve studiu. Tohle dílo má tedy veškeré parametry stát se klasikou, ale mezi jednookými se tak jen stěží kdy stane, což stejně nevadí- doporučuji.